Název díla: Bible. Překlad 21. století (zkráceně: Bible21 nebo B21)
Autor překladu: Alexandr Flek a kol.
Vydal: Biblion, o.s., info@bible21.cz

Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

www.bible21.cz

Bible, překlad 21. století

<div class="version vid15 iso6393ces" data-vid="15" data-iso6393="ces">
 <div class="book bkLUK">
 <div class="chapter ch22" data-usfm="LUK.22">
 <div class="label">22</div><div class="s">Posledn&#237; ve&#269;e&#345;e</div><div class="p">1Bl&#237;&#382;il se Sv&#225;tek nekva&#353;en&#253;ch chleb&#367;, zvan&#253; tak&#233; Velikonoce. 2Vrchn&#237; kn&#283;&#382;&#237; a znalci P&#237;sma hledali zp&#367;sob, jak ho zab&#237;t, ale b&#225;li se lidu. </div><div class="p">3Tehdy vstoupil satan do Jid&#225;&#353;e zvan&#233;ho I&#353;kariotsk&#253;, kter&#253; pat&#345;il ke Dvan&#225;cti. 4Ode&#353;el a domluvil se s vrchn&#237;mi kn&#283;&#382;&#237;mi a s veliteli chr&#225;mov&#233; str&#225;&#382;e, jak jim ho zrad&#237;. 5Ti se zaradovali a dohodli se s n&#237;m, &#382;e mu daj&#237; pen&#237;ze. 6Jid&#225;&#353; souhlasil a za&#269;al hledat p&#345;&#237;le&#382;itost, aby jim ho zradil n&#283;kde mimo z&#225;stup. </div><div class="p">7Tak p&#345;i&#353;el Den nekva&#353;en&#253;ch chleb&#367;, kdy m&#283;l b&#253;t zabit ber&#225;nek. 8Je&#382;&#237;&#353; poslal Petra a Jana se slovy: &#8222;Jd&#283;te n&#225;m p&#345;ipravit ber&#225;nka k velikono&#269;n&#237; ve&#269;e&#345;i.&#8220; </div><div class="p">9&#8222;Kde ho m&#225;me p&#345;ipravit?&#8220; zeptali se. </div><div class="p">10Odpov&#283;d&#283;l: &#8222;Jen co vejdete do m&#283;sta, potk&#225; v&#225;s &#269;lov&#283;k nesouc&#237; d&#382;b&#225;n vody. A&#382; vejde do domu, jd&#283;te za n&#237;m. 11Tam &#345;ekn&#283;te hospod&#225;&#345;i: &#8218;Mistr se pt&#225;: Kde je m&#237;stnost, v n&#237;&#382; bych se sv&#253;mi u&#269;edn&#237;ky pojedl ber&#225;nka?&#8216; 12On v&#225;m pak uk&#225;&#382;e velikou horn&#237; m&#237;stnost prost&#345;enou k j&#237;dlu. Tam p&#345;ipravte ve&#269;e&#345;i.&#8220; 13Ode&#353;li tedy, nalezli v&#353;echno tak, jak jim &#345;ekl, a p&#345;ipravili ber&#225;nka. </div><div class="p">14Kdy&#382; pak nade&#353;la ta chv&#237;le, posadil se s apo&#353;toly za st&#367;l. 15Tehdy jim &#345;ekl: &#8222;Tou&#382;ebn&#283; jsem si p&#345;&#225;l j&#237;st s v&#225;mi tohoto ber&#225;nka p&#345;edt&#237;m, ne&#382; budu trp&#283;t. 16&#344;&#237;k&#225;m v&#225;m, &#382;e u&#382; ho neokus&#237;m, dokud nedojde napln&#283;n&#237; v Bo&#382;&#237;m kr&#225;lovstv&#237;.&#8220; </div><div class="p">17Uchopil kalich, vzdal d&#237;ky a &#345;ekl: &#8222;Vezm&#283;te jej a rozd&#283;lte se spolu. 18&#344;&#237;k&#225;m v&#225;m, &#382;e u&#382; neokus&#237;m plod vinn&#233; r&#233;vy, dokud nep&#345;ijde Bo&#382;&#237; kr&#225;lovstv&#237;.&#8220; 19Vzal chl&#233;b, vzdal d&#237;ky, l&#225;mal a dal jim ho se slovy: &#8222;To je m&#233; t&#283;lo,#Zbytek ver&#353;e 19 a&#160;cel&#253; ver&#353; 20 v&#160;n&#283;kt. d&#367;le&#382;it&#253;ch rukopisech chyb&#237;. kter&#233; se d&#225;v&#225; za v&#225;s. To &#269;i&#328;te na mou pam&#225;tku.&#8220; 20Pr&#225;v&#283; tak vzal po ve&#269;e&#345;i kalich se slovy: &#8222;Tento kalich je nov&#225; smlouva v m&#233; krvi, kter&#225; se prol&#233;v&#225; za v&#225;s. </div><div class="p">21Pohle&#271;te ale &#8211; ruka m&#233;ho zr&#225;dce je na stole vedle m&#233;. 22Syn &#269;lov&#283;ka sice odch&#225;z&#237;, jak je ur&#269;eno, ale b&#283;da tomu, kdo jej zrazuje.&#8220; 23Za&#269;ali se tedy dohadovat, kdo z nich &#382;e se to chyst&#225; ud&#283;lat. </div><div class="s">Kdo je nejv&#283;t&#353;&#237;</div><div class="p">24Vznikl mezi nimi tak&#233; spor, kdo z nich je asi nejv&#283;t&#353;&#237;. 25On jim na to &#345;ekl: &#8222;Kr&#225;lov&#233; n&#225;rod&#367; nad nimi panuj&#237; a ti, kdo je ovl&#225;daj&#237;, si nechaj&#237; &#345;&#237;kat dobrodinci. 26Vy to tak ale ned&#283;lejte. Naopak, kdo je mezi v&#225;mi nejv&#283;t&#353;&#237;, a&#357; je jako nejmen&#353;&#237; a vedouc&#237; a&#357; je jako slou&#382;&#237;c&#237;. 27V&#382;dy&#357; kdo je v&#283;t&#353;&#237; &#8211; ten, kdo sed&#237;, nebo ten, kdo slou&#382;&#237;? Zdali ne ten, kter&#253; sed&#237;? J&#225; jsem ale mezi v&#225;mi jako ten, kter&#253; slou&#382;&#237;. </div><div class="p">28Vy jste ti, kdo se mnou z&#367;stali v m&#253;ch zkou&#353;k&#225;ch, 29a j&#225; v&#225;m odkazuji kr&#225;lovstv&#237;, jako je m&#367;j Otec odk&#225;zal mn&#283;. 30V m&#233;m kr&#225;lovstv&#237; budete j&#237;st a p&#237;t u m&#233;ho stolu; budete sed&#283;t na tr&#367;nech a soudit dvan&#225;ct pokolen&#237; Izraele. </div><div class="p">31&#352;imone, &#352;imone, hle, satan si vy&#382;&#225;dal, aby v&#225;s t&#345;&#237;bil jako p&#353;enici. 32Prosil jsem ale za tebe, aby tv&#225; v&#237;ra neselhala. A&#382; se jednou obr&#225;t&#237;&#353;, posiluj sv&#233; bratry.&#8220; </div><div class="p">33&#8222;Pane,&#8220; zvolal Petr, &#8222;s tebou jsem p&#345;ipraven j&#237;t i do v&#283;zen&#237;, i na smrt!&#8220; </div><div class="p">34On mu v&#353;ak odpov&#283;d&#283;l: &#8222;&#344;&#237;k&#225;m ti, Pet&#345;e, ne&#382; r&#225;no zakokrh&#225; kohout, t&#345;ikr&#225;t zap&#345;e&#353;, &#382;e m&#283; zn&#225;&#353;.&#8220; </div><div class="s">Getsemane</div><div class="p">35Zeptal se jich: &#8222;Kdy&#382; jsem v&#225;s poslal bez m&#283;&#353;ce, mo&#353;ny a obuvi, sch&#225;zelo v&#225;m n&#283;co?&#8220; </div><div class="p">&#8222;Ne, v&#367;bec nic,&#8220; odpov&#283;d&#283;li. </div><div class="p">36&#344;ekl jim: &#8222;Te&#271; ale, kdo m&#225; m&#283;&#353;ec, a&#357; si ho vezme, a tak&#233; mo&#353;nu. Kdo nem&#225; me&#269;, a&#357; prod&#225; pl&#225;&#353;&#357; a koup&#237; si jej. 37&#344;&#237;k&#225;m v&#225;m, &#382;e se na mn&#283; mus&#237; naplnit je&#353;t&#283; toto P&#237;smo: &#8218;Byl zapo&#269;ten mezi zlo&#269;ince.&#8216;#Iza 53:12 Napl&#328;uje se toti&#382;, co je o mn&#283; ps&#225;no.&#8220; </div><div class="p">38&#344;ekli mu: &#8222;Pane, pod&#237;vej se, m&#225;me dva me&#269;e!&#8220; </div><div class="p">&#8222;To sta&#269;&#237;,&#8220; odpov&#283;d&#283;l. </div><div class="p">39Vy&#353;el ven a podle sv&#233;ho zvyku se odebral na Olivetskou horu. U&#269;edn&#237;ci ho n&#225;sledovali. 40Kdy&#382; p&#345;i&#353;el na m&#237;sto, &#345;ekl jim: &#8222;Modlete se, abyste nepodlehli poku&#353;en&#237;.&#8220; </div><div class="p">41S&#225;m se vzd&#225;lil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42&#8222;Ot&#269;e, pokud chce&#353;, odejmi ode m&#283; tento kalich. A&#357; se v&#353;ak nestane m&#225; v&#367;le, ale tv&#225;!&#8220; 43Tehdy se mu uk&#225;zal and&#283;l z nebe a posiloval ho. 44Ve smrteln&#233;m z&#225;pasu se tedy modlil je&#353;t&#283; vroucn&#283;ji a jeho pot st&#233;kal na zem jako kr&#367;p&#283;je krve.#ver&#353;e 43&#8211;44 v&#160;&#345;ad&#283; d&#367;le&#382;it&#253;ch rukopis&#367; chyb&#237; </div><div class="p">45Kdy&#382; vstal od modlitby a p&#345;i&#353;el k u&#269;edn&#237;k&#367;m, zjistil, &#382;e pod t&#237;hou z&#225;rmutku usnuli. 46&#8222;Jak to, &#382;e sp&#237;te?&#8220; &#345;ekl jim. &#8222;Vsta&#328;te a modlete se, abyste nepodlehli poku&#353;en&#237;.&#8220; </div><div class="p">47Je&#353;t&#283; to ani nedo&#345;ekl a byl tu houf lid&#237; v &#269;ele s Jid&#225;&#353;em, jedn&#237;m z Dvan&#225;cti. P&#345;istoupil k Je&#382;&#237;&#353;ovi, aby ho pol&#237;bil, 48ale ten mu &#345;ekl: &#8222;Jid&#225;&#353;i, zrazuje&#353; Syna &#269;lov&#283;ka polibkem?&#8220; </div><div class="p">49Jeho druhov&#233; pochopili, k &#269;emu se schyluje. &#8222;Pane,&#8220; vyk&#345;ikli, &#8222;m&#225;me se b&#237;t me&#269;em?&#8220; 50Jeden z nich zas&#225;hl velekn&#283;zova sluhu a usekl mu prav&#233; ucho. </div><div class="p">51&#8222;Nechte u&#382; toho!&#8220; odpov&#283;d&#283;l Je&#382;&#237;&#353;. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. </div><div class="p">52Tehdy Je&#382;&#237;&#353; &#345;ekl vrchn&#237;m kn&#283;&#382;&#237;m, velitel&#367;m str&#225;&#382;e a star&#353;&#237;m, kte&#345;&#237; na n&#283;j p&#345;i&#353;li: &#8222;Jsem snad zlo&#269;inec, &#382;e jste se na m&#283; vypravili s me&#269;i a holemi? 53Denn&#283; jsem s v&#225;mi b&#253;val v chr&#225;mu, a ani jste se m&#283; nedotkli. Ale toto je va&#353;e chv&#237;le &#8211; vl&#225;da temnoty.&#8220; </div><div class="s">Nezn&#225;m ho!</div><div class="p">54Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvy&#353;&#353;&#237;ho kn&#283;ze. Petr ho ale zpovzd&#225;l&#237; n&#225;sledoval. 55Kdy&#382; uprost&#345;ed dvora zap&#225;lili ohe&#328; a sesedli se okolo, posadil se mezi n&#283; i Petr. 56Jak sed&#283;l tv&#225;&#345;&#237; k ohni, jedna slu&#382;ka si ho v&#353;imla, up&#345;en&#283; se na n&#283;j pod&#237;vala a &#345;ekla: &#8222;Tenhle byl tak&#233; s n&#237;m.&#8220; </div><div class="p">57On to ale zap&#345;el: &#8222;J&#225; ho nezn&#225;m, &#382;eno!&#8220; </div><div class="p">58Po chvilce si ho v&#353;iml jin&#253; a &#345;ekl: &#8222;Ty jsi tak&#233; jeden z nich.&#8220; </div><div class="p">&#8222;Nejsem, &#269;lov&#283;&#269;e!&#8220; opakoval Petr. </div><div class="p">59Kdy&#382; uplynula asi hodina, za&#269;al n&#283;kdo jin&#253; tvrdit: &#8222;Tenhle s n&#237;m ur&#269;it&#283; byl tak&#233; &#8211; v&#382;dy&#357; je to Galilejec!&#8220; </div><div class="p">60Petr ale &#345;ekl: &#8222;Nev&#237;m, o &#269;em mluv&#237;&#353;, &#269;lov&#283;&#269;e!&#8220; </div><div class="p">A vtom, je&#353;t&#283; ne&#382; to do&#345;ekl, zakokrhal kohout. 61P&#225;n se obr&#225;til a pod&#237;val se na Petra. Ten si vzpomn&#283;l, jak mu P&#225;n &#345;&#237;kal: &#8222;D&#345;&#237;ve ne&#382; se ozve kohout, t&#345;ikr&#225;t m&#283; zap&#345;e&#353;.&#8220; 62Vy&#353;el ven a ho&#345;ce se rozplakal. </div><div class="s">P&#345;ed Veleradou</div><div class="p">63Ti, kdo Je&#382;&#237;&#353;e hl&#237;dali, se mu posm&#237;vali a tloukli ho. 64Zav&#225;zali mu o&#269;i a ptali se: &#8222;Prorokuj, kdo t&#283; ude&#345;il?&#8220; 65P&#345;itom ho zasyp&#225;vali sprost&#253;mi nad&#225;vkami. </div><div class="p">66Jakmile se rozednilo, se&#353;li se star&#353;&#237; lidu, vrchn&#237; kn&#283;&#382;&#237; i znalci P&#237;sma a odvedli ho do sv&#233; Velerady. 67Vyzvali ho: &#8222;Jestli jsi Mesi&#225;&#353;, &#345;ekni n&#225;m to!&#8220; </div><div class="p">&#8222;Kdybych v&#225;m to &#345;ekl, stejn&#283; neuv&#283;&#345;&#237;te,&#8220; odpov&#283;d&#283;l Je&#382;&#237;&#353;. 68&#8222;A kdybych se v&#225;s zeptal, stejn&#283; mi neodpov&#237;te. 69Od t&#233;to chv&#237;le bude Syn &#269;lov&#283;ka sed&#283;t po pravici Bo&#382;&#237; moci.&#8220;#&#381;alm 110:1 </div><div class="p">70&#8222;Tak&#382;e jsi Bo&#382;&#237; Syn?&#8220; &#345;ekli v&#353;ichni. </div><div class="p">&#8222;Sami &#345;&#237;k&#225;te, &#382;e jsem,&#8220; odpov&#283;d&#283;l Je&#382;&#237;&#353;. </div><div class="p">71Na to zvolali: &#8222;K &#269;emu je&#353;t&#283; pot&#345;ebujeme sv&#283;dectv&#237;? V&#382;dy&#357; jsme to sami sly&#353;eli z jeho &#250;st!&#8220; </div>
 </div>
 </div>
</div>

Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“
„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.
Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“
Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.
Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.
Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“
„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.
Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“
Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“
„To stačí,“ odpověděl.
Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“
Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.
„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“
„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“
„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.
„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

Listen to Lukáš 22