Suosittuja jakeita Raamatun kirjasta Jánoš 10

Jaa

Tát ne pride, nego naj vkrádne i zakole i pogübí; jas sem prišao, naj žítek májo i obilno májo.

Jas sem ov dober pastér; te dober pastér düšo svojo položi za ovcé.

Ovcé moje moj glás poslüšajo; i jas poznam njé, i one me nasledüjo.

I jas njim dám ízitek vekivečni, i ne skvarijo se na veke, i nišče je ne vtrgne z roké moje.

Jas sem te dveri; po meni či što bode notri šô, zdrži se; i notri bode šô, i vö bode šô, i dobro paššo nájde.

Jas sem te dober pastér, i poznam te moje, i poznam se od tí moji.

Oča moj, ki je je meni dáo, vékši je od vsê, i nišče ji ne more vtrgnoti z roké Očé mojega. Jas i Oča sva edno.

Liki pozna mené Oča, i jas poznam Očo, i düšo mojo položim za ovcé.

Nišče je ne vzeme od méne; nego jas jo položim sám od sébe. Oblást jo mám doli položiti, i oblást jo mám pá gori vzéti. Eto zapoved sem vzéo od Očé mojega.

Záto njim pá velí: zaistino, zaistino velim vám; kâ sem jas dveri ovéc.

Nájemnik pa, i kí je nej pastér, koga so nej lastivne ovcé, vídi vuká idôčega, i nihá tá ovcé i beží vuk pa trga i razgánja ovcé.

Zaistino, zaistino velim vám: kí nejde notri po dveraj vu ovčárnico ovéc, nego gori ide od drügec, on je tát i razbojnik.