Radujme seUkázka

Zachariášova chvála – Boží něžná milost

SOAP: Lukáš 1:78–79

Zachariáš nádherně popsal, jak Boží něžná milost přišla z nebe. Přestože je Bůh svatý a všemocný, přišel na zem jako Svítání. Nepřišel se smrtící energií jako světelný blesk, aby nás rozdrtil. Ani nepřišel jako meteorit, jasný a velkolepý, ale při dopadu destruktivní. V Ježíši Bůh přišel jako jemný, poklidný východ slunce, jako světlo, které je zpočátku sotva viditelné, ale postupně je stále jasnější, až pohltí veškerou temnotu noci.

Bůh z nebe přišel, protože je milostivý, což znamená, že má soucit a cítí silnou něhu k těm, které stvořil. Když nás vidí v našem hříchu a vině, Jeho srdce je pohnuto a chce nám pomoci. Dal nám svého Syna, který zanechal nebeskou slávu, aby se stal jedním z nás a žil na této zemi. Namísto toho, aby nás potrestal tak, jak si zasloužíme, Bůh dovolil, aby Jeho vlastní dokonalý Syn čelil trestu, aby nám bylo odpuštěno. Bůh nám nepomáhá kvůli něčemu, co jsme udělaly, právě děláme nebo teprve v budoucnu uděláme. Naopak, pomáhá nám ze své velké milosti a lásky, které k nám má.

Když se v evangeliích podíváme na Ježíše, můžeme jasně vidět Boží milost. I když byl Ježíš čistý a bez hříchu, nezdráhal se přijmout hříšníky. Měl dlouhé rozhovory s farizeji, zúčastnil se večerních oslav s celníky a povolával hříšné muže a ženy, aby ho následovali. V příběhu, který čteme dnes, Ježíš neřekl jen slova, aby uzdravil muže s obávanou nemocí malomocenství. Ze soucitu k němu vztáhl ruku a dotkl se ho.

Když k nám Bůh přichází skrze Ježíše, je to jako východ slunce po dlouhé a chladné noci. Přibližuje se k nám a neodtahuje se od nás. Odnímá tu temnotu hříchu, strachu, zoufalství a žalu. Dny se stanou stále jasnějšími, dokud Ho neuvidíme v nebi, kde budeme navždy žít v Jeho slavném, uzdravujícím světle.

Modlitba
Nebeský Otče, děkuji Ti za Tvou něžnou milost, že jsi poslal svého Syna a za to, že máš se mnou soucit den co den. Pomoz mi být více milostivá vůči druhým. Amen.