Sofoniáš 2:4-15
Sofoniáš 2:4-15 Bible Kralická 1613 (BKR)
Nebo Gáza bude opuštěno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykořeněn bude. Běda těm, kteříž bydlí v krajině pomořské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó země Kananejská Filistinských, že tě tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele. I bude krajina pomořská místo ovčinců, jam pastýřských a stájí dobytka. Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u večer léhati budou, když je navštíví Hospodin Bůh jejich, a přivede zase zajaté jejich. Slyšelť jsem hanění Moábských a utrhání synů Ammonitských, kterýmiž haněli můj lid, a honosili se na pomezí jejich. Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopřiv a domem solným a pustinou až na věky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží. To jim pro pýchu jejich, že zhaněli a zpínali se nad lid Hospodina zástupů. Hrozný jim bude Hospodin; nebo způsobí, aby zhubeněli všickni bohové země. I bude se jemu klaněti každý z místa svého, všickni ostrovové národu. Také i vy, Mouřenínové, mečem mým zbiti budete. Nebo vztáhne ruku svou na půlnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušť. I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží. Takovéť bude to město plésající, kteréž sedí bezpečně, říkaje v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více. Jakť jest učiněno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli půjde skrze ně, ckáti bude a zmítati rukou svou.
Sofoniáš 2:4-15 Bible 21 (B21)
Gaza opuštěna bude, Aškelon zpustne, Ašdod bude vyhnán v poledne, Ekron vykořeněn. Běda, obyvatelé Přímoří, národe Kréťanů; slovo Hospodinovo na vás míří, Kanaáne, země Filištínů: „Do posledního vás zahladím!“ Přímoří se stane pastvinou s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou. Připadne pozůstalým z Judova domu, kteří tam najdou pastvu. Večer pak ulehnou v domech Aškelonu – Hospodin změní jejich osud! „Slyšel jsem Moábovy nadávky i urážky synů Amonových, kterými častují můj lid a roztahují se na jeho území. Proto, jakože jsem živ, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, Moáb dopadne jako Sodoma, Amonovi synové jako Gomora: hájemství kopřiv a solných jam, věčná pustina! Pozůstatek mého lidu je vyrabuje, zbytek mého národa se zmocní jejich země.“ To vše kvůli jejich pýše, kvůli urážkám a povyšování se nad lid Hospodina zástupů. Hospodin pro ně bude strašlivý, až vysílí všechny bohy na zemi; pak se mu pokloní i vzdálené národy, každý ze svého území. „I vás, Habešané, probodne můj meč!“ Napřáhne ruku i na sever: zničí Asýrii, zpustoší Ninive, že bude podobné poušti vyprahlé. Stáda pak budou léhat v něm, všemožná zvěř v celých zástupech. Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech, z oken se ozve jejich zpěv. Na prahu jen hromady sutin, cedrové trámy strženy. To je to město hýření – hovělo si v bezpečí a namlouvalo si: „Já, jen já, a nikdo víc!“ Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší! Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí a pěstí zahrozí.
Sofoniáš 2:4-15 Český studijní překlad (CSP)
Gaza bude opuštěná, Aškalón se stane pustinou, Ašdód za poledne vyženou a Ekrón bude vykořeněn. Běda obyvatelům přímořské oblasti, národu Keretejců. Hospodinovo slovo je proti vám, Kenaane, pelištejská země, vyhubím tě, budeš bez obyvatel. Přímořská oblast se stane pastvinami pasoucích se jehňat s ohradami pro ovce. Oblast bude patřit ostatku domu Judova, na nich budou pást, v domech Aškalónu budou večer uléhat, neboť Hospodin, jejich Bůh, je navštíví a změní jejich úděl. Slyšel jsem potupu Moába, hanobení synů Amónových, kterým tupili můj lid a vyvyšovali se nad jeho hranici. Proto, jakože jsem živ, je výrok Hospodina zástupů, Boha Izraele, Moáb bude jako Sodoma a synové Amónovi jako Gomora: zaplevelená zem, solná jáma a pustina až navěky. Ostatek mého lidu je oloupí, zbytek mého národa je zdědí. To jim patří za jejich pýchu, protože tupili lid Hospodina zástupů a vyvyšovali se nad něj. Hospodin v nich bude vzbuzovat hrůzu, neboť vyhubí všechny bohy země; a budou se mu klanět, každý ze svého místa, všechny ostrovy národů. Také vy, Kúšijci, budete probodeni mým mečem. Vztáhne svou ruku proti severu, zahubí Asýrii, promění Ninive v pustinu, vyprahlou jako poušť. Budou v něm uléhat stáda, zvěř všeho druhu, pelikán i sýček budou nocovat na jeho hlavicích. Slyš, zpívá do okna, na prahu zničení, že cedrové obložení je osekáno. To je to rozjařené město bydlící v bezpečí, které si říkalo: Já, a nikdo více. Jak se stalo hroznou pustinou, ležením pro zvěř. Každý, kdo jím bude procházet, se podiví, bude potřásat rukou.