Žalmy 73:1-28
Žalmy 73:1-28 Bible Kralická 1613 (BKR)
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
Žalmy 73:1-28 Bible 21 (B21)
Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají! Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily. Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných: Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady. Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi. Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí. Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit. Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím. Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi. Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají, když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“ Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství! Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně! Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest. Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně! Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět: Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě! V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je! Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš! Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala, nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat! Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici. Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy. Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi! I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní. Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím!
Žalmy 73:1-28 Český studijní překlad (CSP)
Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce! Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům. Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné, lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní, a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv. Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce. Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku. Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí. A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody. Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná? Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek. Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti! Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání. Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů. Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné. Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec. Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu. Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou. Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí. Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro, byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko. Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy. Koho mám na nebesích? A jsemli s tebou, nemám na zemi zalíbení. Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem. Hle, kdo se ti vzdalují, zahynou; zničíš každého, kdo je ti nevěrný. Co se mě týče, Boží blízkost je pro mě dobrá. Učinil jsem si útočiště v Panovníku Hospodinu, abych vyprávěl o celém tvém díle.