Žalmy 38:1-22
Žalmy 38:1-22 Bible Kralická 1613 (BKR)
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Žalmy 38:1-22 Bible 21 (B21)
Památeční žalm Davidův. Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej! Vždyť už jsem probodán tvými šípy, tvá ruka drtí mě! Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj. Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno! Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo, rány, jež páchnou a mokvají. Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím. Mé slabiny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle nezbylo. Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce! Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen. Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští. Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí. Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den. Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít. Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy. V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš! Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním! Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí, vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích! Mých bezdůvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel. Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dobra držím se! Neopouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj!
Žalmy 38:1-22 Český studijní překlad (CSP)
Davidův žalm -- k připomínání. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, ve své zlobě mě nekázni. Tvé šípy mě zasáhly a dolehla na mě tvá ruka. Pro tvé rozhořčení není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích není pokoje v mých kostech, neboť mé viny mi přerostly přes hlavu; tíží mě jako ohromné břemeno. Kvůli mé pošetilosti páchnou a hnisají mé rány. Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku. Mé slabiny jsou zcela zanícené; na mém těle není zdravé místo. Jsem otupělý a velmi zkrušen; řvu, neboť mé srdce sténá. Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto. Srdce mi buší, opustila mě síla, ani mé oči už nemají jas. Moji přátelé i druzi kvůli mé ráně poodstupují a moji blízcí stojí opodál. Ti, kdo usilují o můj život, mi chystají past, ti, kdo si žádají mého zla, promlouvají zkázu a celý den přemítají o zradě. Ale já jsem jako hluchý a neslyším, jako němý, který neotvírá ústa. Ano, jsem jako člověk, který neslyší a v jehož ústech není námitek. Protože čekám na tebe, Hospodine, ty odpověz, Panovníku, můj Bože! Říkám: Ať se nade mnou neradují! Když mi uklouzne noha, budou se nade mnou vytahovat. Vždyť mám blízko k pádu, má bolest je ustavičně se mnou. Proto vyznávám svou vinu a hrozím se svého hříchu. Mých zdatných nepřátel je bezpočtu; mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. Odplácejí zlem za dobro, protiví se mi za to, že usiluji o dobro. Neopouštěj mě, Hospodine! Bože můj, nevzdaluj se ode mě!