Žalmy 22:1-31
Žalmy 22:1-31 Bible Kralická 1613 (BKR)
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Žalmy 22:1-31 Bible 21 (B21)
Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid. Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval. Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval. K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni. Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa. Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá: „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“ To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty! Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník! Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští. Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi! Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém. Patro mám suché jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě! Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli, všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají, o moje šaty dělí se, o moje roucho losují. Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc! Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou! Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola! Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit: Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej! Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá! Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli. Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky! Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy. Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy! Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou! Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky.
Žalmy 22:1-31 Český studijní překlad (CSP)
Pro vedoucího chval. Podle “Laně za úsvitu”. Davidův žalm. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení. Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele. V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený. Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou. Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil! Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky. Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili. Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve. Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru. Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti. Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy. Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc! Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů! Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl. Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo! Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, neskryl před ním svou tvář. Když k němu volal, vyslyšel ho. Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky. Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří. Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy. Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová. Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením.
