Žalmy 119:81-120Sdílet

Žalmy 119:81-120 Bible Kralická 1613 (BKR)

Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

Žalmy 119:81-120 Bible 21 (B21)

Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí. Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“ I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony. Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš? Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí. Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi! Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel. Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet! Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích. Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce! Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím! Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel. Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým! Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži. Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím. Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům. I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj. I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla. Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí. Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky! Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji. Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí. Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci! Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději! Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl. Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži! Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví. Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud!

Žalmy 119:81-120 Český studijní překlad (CSP)

Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo. Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš? Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona. Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst. Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí. Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul. Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život. Jsem tvůj -- pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání. Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích. Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám. Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele -- navěky jsou mé. Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích. Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání. Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo. Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. Přísahal jsem -- a také to splním -- že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením! Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám. Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil. Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení. Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon. Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo. Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení. Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná. Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení.