Žalmy 109:1-31
Žalmy 109:1-31 Bible Kralická 1613 (BKR)
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Žalmy 109:1-31 Bible 21 (B21)
Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení! Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky! Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují. Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby. Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce! Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je! Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme! Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví! Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni ze svých rozvalin! Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci! Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval! Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí! Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen! Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí! Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl! Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí! Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast. Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás! Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle. Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce – zachraň mě! Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách. Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen. Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá. Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě. Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě! Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal. Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník! Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy! Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy. Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!
Žalmy 109:1-31 Český studijní překlad (CSP)
Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Bože, má chválo, nebuď hluchý, neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá! Lživý jazyk mluví proti mně. Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně. Za mou lásku se mi jen protiví, ale já jsem modlitba sama. Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist. Ustanov nad ním ničemu, protivník ať se mu postaví po pravici. Až bude souzen, ať vyjde najevo, že je ničema, a jeho modlitba budiž pokládána za hřích. Kéž jsou jeho dny nemnohé; jeho pověření ať převezme jiný. Kéž jsou z jeho synů sirotci a z jeho ženy vdova. Kéž se jeho synové neustále potácejí po žebrotě; kéž jsou vypuzeni ze svých trosek. Kéž si lichvář políčí na vše, co mu patří, kéž cizáci zaberou výtěžek jeho práce. Kéž nemá nikoho, kdo by mu prokázal milosrdenství; kéž se nikdo nesmiluje nad sirotky po něm. Jeho potomstvo ať je vyťato; v příštím pokolení budiž jeho jméno vymazáno. Kéž je u Hospodina připomenuta vina jeho otců a hřích jeho matky ať není vymazán. Kéž jsou před Hospodinem ustavičně; kéž je ze země vyhlazena jejich památka, protože nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka chudého a nuzného a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit. Miloval proklínání, ať na něj přijde! Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí! Oblékal proklínání jako šaty, kéž mu zalije nitro jako voda; kéž je mu jako olej v kostech. Ať je mu jako roucho, kterým se halí, jako opasek, kterým je stále přepásán. To ať je odměnou od Hospodina těm, kdo mě obviňují, těm, kdo svolávají zlo na mou duši. Ty však, Panovníku Hospodine, jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré -- vysvoboď mě! Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce. Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku. Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk. Jsem jim jen pro potupu, když mě uvidí, potřásají hlavou. Pomoz mi, Hospodine, můj Bože! Zachraň mě podle svého milosrdenství! Aby poznali, že to byla tvá ruka, žes to učinil ty, Hospodine. Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj otrok se bude radovat. Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm. Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit, neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši.