Žalmy 106:1-48
Žalmy 106:1-48 Bible 21 (B21)
Haleluja! Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví? Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas! Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě! Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží! Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili. Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství. Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti! Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel. Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek. Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem. Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: zázraky činil v zemi Chamově, u Rudého moře věci předivné. Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky. Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil. V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty. Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil. Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby! Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli. I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali! Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali – tou krví byla poskvrněna zem! Svými skutky takto pošpinili se, a svými činy smilnili. Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil! Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi. Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí. Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili – ve své špatnosti klesali stále níž! On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik. Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí. Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí. Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme! Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen!
Žalmy 106:1-48 Bible Kralická 1613 (BKR)
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Žalmy 106:1-48 Bible 21 (B21)
Haleluja! Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví? Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas! Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě! Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží! Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili. Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství. Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti! Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel. Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek. Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem. Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: zázraky činil v zemi Chamově, u Rudého moře věci předivné. Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky. Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil. V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty. Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil. Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby! Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli. I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali! Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali – tou krví byla poskvrněna zem! Svými skutky takto pošpinili se, a svými činy smilnili. Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil! Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi. Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí. Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili – ve své špatnosti klesali stále níž! On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik. Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí. Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí. Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme! Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen!
Žalmy 106:1-48 Český studijní překlad (CSP)
Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! Kdo vylíčí Hospodinovy mocné činy? Kdo rozhlásí všechnu jeho chválu? Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají právo, kdo jednají v každé době spravedlivě. Rozpomeň se na mě, Hospodine, pro přízeň ke svému lidu, navštiv mě svou spásou, abych viděl dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí tvého národa, abych se chlubil tvým dědictvím. Zhřešili jsme jako naši otcové, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně. Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, nepřipomínali si tvé hojné milosrdenství, byli vzpurní při moři, při moři Rákosovém. Ale on je zachránil pro své jméno, aby dal poznat svou udatnost. Obořil se na Rákosové moře a vyschlo. Vedl je vodními hlubinami jako pustinou. Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z ruky nepřítele. Jejich protivníky přikryla voda, nezbyl z nich ani jeden. I uvěřili jeho slovům, zpívali k jeho chvále. Rychle však zapomněli na jeho skutky, nečekali na jeho rozhodnutí. V pustině propadli chtivosti, v pusté krajině pokoušeli Boha. Splnil jim tedy jejich prosby, leč postihl je úbytěmi. V táboře žárlili na Mojžíše i na Árona, Hospodinova svatého. Země se otevřela a pohltila Dátana a přikryla spolek Abíramův. Proti jejich spolku vzplanul oheň, plamen spálil ničemy. Na Chorébu udělali tele a klaněli se lité modle. Zaměnili svou Slávu za zpodobení býka, který žere trávu. Zapomněli na Boha, svého zachránce, který učinil v Egyptě veliké věci, divy v zemi Chámově, hrůzu vzbuzující činy u Rákosového moře. Řekl tedy, že je vyhladí. Ale Mojžíš, jeho vyvolený, se postavil do trhliny před ním, a tak odvrátil jeho rozlícení, aby je nezničil. Pohrdli výbornou zemí, nevěřili jeho slovu, reptali ve svých stanech, neuposlechli Hospodina. Pozvedl tedy proti nim ruku, že je v pustině nechá padnout a že jejich potomstvo nechá padnout mezi pohany a že je rozpráší do různých zemí. Pak se spřáhli s Baalpeórem a jedli oběti mrtvých. Svými činy ho popouzeli k hněvu a dopadla na ně rána. I povstal Pinchas, vykonal soud a rána byla zastavena. Bylo mu to přičteno k spravedlnosti od pokolení do pokolení -- až navěky. U Vod sváru ho podnítili ke hněvu, kvůli nim se zle vedlo i Mojžíšovi, neboť se vzepřeli jeho Duchu a on svými rty mluvil nerozvážně. Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, ale smísili se s pohanskými národy a učili se jejich skutkům. Sloužili jejich modlářským zpodobeninám a ty se jim staly léčkou. Své syny a své dcery obětovali démonům. Prolévali nevinnou krev, krev svých synů a dcer, které obětovali kenaanským modlářským zpodobeninám, a proléváním krve znesvětili zemi. Svými skutky se poskvrnili; svými činy se dopouštěli smilstva. Hospodin vzplál proti svému lidu hněvem a své dědictví si zošklivil. Vydal je do ruky pohanských národů, takže nad nimi vládli ti, kdo je nenáviděli. Utlačovali je jejich nepřátelé, byli pokořeni, byli pod jejich mocí. Mnohokrát je vysvobodil, leč oni se svými úradky vzpírali a pro své viny byli pokořeni. I pohleděl na jejich soužení a vyslyšel jejich nářek. Pamatoval kvůli nim na svou smlouvu a slitovával se podle svého hojného milosrdenství a dal jim dojít slitování před všemi, kdo je odvedli do zajetí. Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, shromáždi nás z národů, a budeme vzdávat díky tvému svatému jménu a uctívat tě chválami. Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. A všechen lid ať řekne: Amen. Haleluja!