Žalmy 105:1-45
Žalmy 105:1-45 Bible 21 (B21)
Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy! Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl. Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“ Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců. Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval: „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba, poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka. Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech. Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč, král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu. Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím! Jeho dvořanům poroučel podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti. Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chamově. Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli! Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem. Ti jim předváděli jeho znamení, v Chamově zemi konali zázraky! Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli. Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich. Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích! Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři. Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly. Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil! Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky! Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí. Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil. Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel! Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil. Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským. Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti! Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi. Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony.
Žalmy 105:1-45 Bible Kralická 1613 (BKR)
Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
Žalmy 105:1-45 Bible 21 (B21)
Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy! Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl. Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“ Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců. Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval: „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba, poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka. Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech. Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč, král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu. Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím! Jeho dvořanům poroučel podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti. Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chamově. Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli! Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem. Ti jim předváděli jeho znamení, v Chamově zemi konali zázraky! Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli. Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich. Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích! Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři. Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly. Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil! Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky! Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí. Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil. Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel! Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil. Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským. Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti! Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi. Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony.
Žalmy 105:1-45 Český studijní překlad (CSP)
Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy! Zpívejte mu, opěvujte ho, přemýšlejte o všech jeho divech! Chlubte se jeho svatým jménem! Ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina! Hledejte Hospodina a jeho sílu! Ustavičně vyhledávejte jeho tvář! Pamatujte na divy, které vykonal, na jeho znamení, na rozsudky jeho úst, vy, símě Abrahama, jeho otroka, synové Jákobovi, jeho vyvolení. On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí. Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slovo, které přikázal tisíci pokolení. Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi. Potvrdil ji Jákobovi jako ustanovení, Izraeli jakožto věčnou smlouvu. Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi, váš dědičný úděl! Byla vás jen hrstka, nevelký počet, a pobývali jste v ní jako cizinci. Putovali od národa k národu, od jednoho království k jinému lidu. Nedovolil, aby je někdo utlačoval, káral kvůli nim i krále. Nesahejte na mé pomazané, mým prorokům neubližujte! Přivolal na zemi hlad, zlomil každou hůl chleba. Poslal před nimi muže prodaného do otroctví -- Josefa. Sevřeli mu nohy do okovů, na jeho duši dolehlo železo, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo -- řeč Hospodinova ho protříbila. Král poslal a uvolnil ho; vládce národů ho rozvázal. Učinil ho pánem svého domu a vládcem všeho svého majetku. Aby připoutal svá knížata ke své duši a aby starcům dal moudrost. I přišel Izrael do Egypta a Jákob se stal hostem v zemi Chámově. Svůj lid učinil velmi plodným a učinil jej silnějším, než byli jeho protivníci. Těm změnil srdce, takže jeho lid nenáviděli a jednali s jeho otroky lstivě. Poslal Mojžíše, svého otroka, a Árona, kterého si vyvolil. Předložili jim záležitosti jeho znamení a divů v Chámově zemi. Seslal temnotu, způsobil tmu, a nemohli odporovat jeho slovu. Jejich vody proměnil v krev a jejich ryby nechal uhynout. Země se zahemžila žábami -- i v jejich královských komnatách. Přikázal a na celé jejich území se přihnali mouchy a komáři. Z jejich dešťů učinil krupobití a blesky po celé jejich zemi. Potloukl jejich révu i fíkovníky a polámal stromy na jejich území. Přikázal a přitáhly kobylky jelek, kobylky arbe bezpočtu. Sežraly veškerou zeleň v jejich zemi, sežraly plody půdy. Pobil v jejich zemi vše prvorozené -- prvotinu veškeré jejich síly. Své však vyvedl se stříbrem a zlatem a nikdo z jeho kmenů nebyl vyčerpaný. Egypt se radoval, když odcházeli, protože na ně padla hrůza z nich. Rozprostíral oblak jako oponu -- a v noci oheň, aby jim svítil. Žádali a přivedl jim křepelky; sytil je nebeským chlebem. Otevřel skálu a vytryskla voda, jak řeka tekla vyprahlou zemí. On totiž pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého otroka. A tak s veselím vyvedl svůj lid, s jásotem své vyvolené, a dal jim země pohanských národů -- obdrželi to, co národy vydřely, aby zachovávali jeho ustanovení a střežili jeho zákony. Haleluja!
