Žalmy 102:1-28
Žalmy 102:1-28 Bible Kralická 1613 (BKR)
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Žalmy 102:1-28 Bible 21 (B21)
Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne! Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě! Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec. Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo! Od námahy mého kvílení jsem na kost vyhublý! Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách. Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách. Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka! Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám! To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil! Mých dnů jak stínu ubývá, tak jako tráva uvadám. Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka. Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas! Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí! Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou, až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě. Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou! Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni, že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi, aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil! Jméno Hospodin bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní, národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil. Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá! Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa. Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč. Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí.
Žalmy 102:1-28 Český studijní překlad (CSP)
Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek. Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc! V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz! Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám; pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu. Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin. Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše. Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají. Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy. To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě. Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina. Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení. Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle! Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami. Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy, až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě, až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami. Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina, který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi, aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti, aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě, když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu. Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny. Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů -- tvá léta jsou od pokolení do pokolení. Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna. Ale ty jsi stále týž -- tvá léta nekončí.