Přísloví 5:1-23
Přísloví 5:1-23 Bible Kralická 1613 (BKR)
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Přísloví 5:1-23 Bible 21 (B21)
Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům; tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění: Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej, pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne. Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel. O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam. Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků! Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit! Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš. Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího. Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno: „Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé! Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál! Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“ Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice. Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé? Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech. Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj! Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj! Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně? Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje. Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne. Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!
Přísloví 5:1-23 Český studijní překlad (CSP)
Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti, abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání. Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej, ale její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč. Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují. Nesrovnává cestu života, její stezky se klátí, ani to neví. Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst. Vzdal od ní svou cestu, nepřibližuj se ke vchodu jejího domu, jinak dáš svou slávu jinému a svoje roky ukrutníkovi, jinak se cizinci nasytí tvojí silou a tvoje námaha půjde do cizího domu. Nakonec budeš úpět, až bude celé tvé tělo úplně zničeno. Pak řekneš: Jak to, že jsem nenáviděl kázeň a mé srdce odvrhlo pokárání? Neposlouchal jsem své učitele a k těm, kteří mě učili jsem nenakláněl ucho. Málem jsem se uprostřed shromáždění a obce ocitl ve všem zlu. Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny. Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí? Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou! Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně. Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky? Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky. Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat. Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat.