Přísloví 29:1-27
Přísloví 29:1-27 Bible 21 (B21)
Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci. Z rozmachu spravedlivých lid se raduje, když vládnou darebáci, národ běduje. Kdo miluje moudrost, působí otci radost, přítel nevěstek však mrhá majetek. Spravedlností král posiluje zemi, kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší. Kdo svému bližnímu lichotí, prostírá před jeho nohy síť. Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu. Spravedlivý má zájem o právo ubohých, darebák o tom nechce vědět nic. Drzouni dovedou vzbouřit město, mudrci dovedou odvrátit hněv. S hlupákem když se moudrý dohaduje, pohrůžky, posměch, nic nikam nevede! Krvelační poctivce nenávidí, upřímnému se sápou po krku. Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět. Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky samé ničemy. Chudák a vyděrač mají jedno společné: oběma dal Hospodin vidět světlo dne. Soudí-li král i chudé poctivě, jeho trůn bude navěky upevněn. Moudrosti dodává metla a domluva, rozpustilé dítě je pro matku ostuda. Když přibývá darebáků, hříchu přibývá, spravedliví však spatří jejich pád. Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí, potěšením tvou duši nasytí. Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany, kdo ale plní Zákon, ten je blažený. Netrestej otroka pouhými slovy; rozumí sice, ale neodpoví! Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá? Více se dá čekat od hlupáka! Když někdo otroka odmalička hýčká, bude mít z něho nevděčníka. Hněvivý člověk vzbuzuje různice, kdo je vznětlivý, hřeší velice. Vlastní povýšenost člověka poníží, kdo je poníženého ducha, dojde uznání. Zlodějův společník sám sobě škodí, když ani pod přísahou nic nepoví. Strach z lidí člověka nakonec ochromí, kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí. Kdekdo si touží mocné naklonit, soudcem všech lidí je však Hospodin. Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají, darebákům se hnusí poctiví.
Přísloví 29:1-27 Bible Kralická 1613 (BKR)
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství. Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid. Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek. Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji. Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho. Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se. Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění. Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv. Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje. Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho. Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej. Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní. Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin. Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen. Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou. Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich. Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé. Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest. Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví. Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém. Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn. Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší. Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy. Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí. Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen. Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého. Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Přísloví 29:1-27 Český studijní překlad (CSP)
Kdo po mnohém pokárání zatvrzuje šíji, bude v okamžiku rozdrcen a nebude pro něj uzdravení. Když se množí spravedliví, lid se raduje, když vládne ničema, lidé vzdychají. Kdo miluje moudrost, dělá svému otci radost, ale kdo se stýká s prostitutkami, zničí majetek. Král upevňuje zemi právem, kdo však zvyšuje dávky, boří ji. Kdo lichotí svému bližnímu, rozprostírá síť na jeho nohy. V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý volá a raduje se. Spravedlivý bere ohled na právní nárok chudých, ničema ohledy nechápe. Posměvači rozruší město, ale moudří odvrátí hněv. Když se moudrý soudí s hlupákem, třese se zlostí či vysmívá, klidu nemá. Krvelační nenávidí bezúhonného, avšak přímí hledají jeho život. Hlupák nechá propuknout celý svůj hněv, ale moudrý ho zadrží. Když vládce věnuje pozornost lživému slovu, všichni jeho služebníci budou ničemy. Chudý a utlačovatel se potkávají, světlo očím dává oběma Hospodin. Když král soudí chudé podle pravdy, jeho trůn bude navěky pevně stát. Hůl a pokárání dá moudrost, ale chlapec ponechaný sám sobě dělá hanbu své matce. Když se množí ničemové, množí se přestoupení, ale spravedliví uvidí jejich pád. Kárej svého syna a dá ti odpočinek, dá potěšení tvé duši. Když není vidění, lid je bez zábran, ale šťastný je ten, kdo zachovává zákon. Otrok se nedá pokárat pouhými slovy, i když rozumí, nereaguje. Viděl jsi člověka, který je ukvapený ve svých slovech? Pro hlupáka je víc naděje než pro něj! Kdo od mládí hýčká svého otroka, nakonec bude mít žal. Hněvivý člověk podněcuje svár, vztekloun se dopouští mnoha přestoupení. Člověka poníží jeho pýcha, ale ponížený duch získá slávu. Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí svou duši; uslyší prokletí, ale neoznámí to. Strach z lidí klade léčku, kdo však doufá v Hospodina, bude v bezpečí. Mnozí usilují o přízeň vládce, ale právo pro člověka pochází od Hospodina. Pro spravedlivého je ohavností špatný člověk, pro ničemu je ohavností ten, kdo jde přímou cestou.