Přísloví 17:1-14
Přísloví 17:1-14 Bible Kralická 1613 (BKR)
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem. Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
Přísloví 17:1-14 Bible 21 (B21)
Lepší je suchý kus chleba v klidu než dům plný masa a sváru. Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna, s jeho bratry se o dědictví podělí. Na stříbro je tyglík a na zlato pec, lidské srdce však zkoumá Hospodin. Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář poslouchá zlé jazyky. Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde. Korunou starců jsou jejich vnuci, ozdobou synů otcové. Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč. Úplatek působí jako zaříkadlo: úplatkáři se daří, kam se obrátí. Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny, ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele. Na rozumného více zapůsobí výtka, než kdyby tupci stokrát nařezal. Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí, bude však navštíven poslem ukrutným. Raději narazit na zuřivou medvědici nežli na hlupáka s jeho tupostí. Kdo odplacuje zlem za dobro, jeho dům už nikdy neopustí zlo. Začátek hádky je protržení hráze – raději přestaň, než spor propukne!
Přísloví 17:1-14 Český studijní překlad (CSP)
Lepší je suchý kousek chleba a s ním klid, nežli dům plný obětních hodů a hádky. Rozumný otrok bude vládnout nad synem, který jedná hanebně, rozdělí si dědictví s bratry. Na stříbro je kelímek, na zlato pec, ale srdce zkoumá Hospodin. Zločinec věnuje pozornost zlým rtům, lhář poslouchá zkázonosný jazyk. Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Tvůrce, kdo se raduje z pohromy, nezůstane bez trestu. Korunou starců jsou vnuci, okrasou synů jejich otcové. Pro blázna se nehodí vznešená slova, tím méně pro šlechtice slova klamná. Úplatek je jako kouzelný kámen v očích jeho dárce, kamkoli se obrátí, bude mít úspěch. Kdo přikrývá přestoupení, usiluje o lásku, ale kdo věc roznáší, rozlučuje přátele. Toho, kdo je schopen rozumět, zasáhne napomenutí víc než hlupáka sto ran. Zlý hledá jen vzpouru, bude proti němu ale poslán krutý posel. Raději potkat medvědici připravenou o mláďata, jenom ne hlupáka s jeho hloupostí. Kdo odplácí zlem za dobro, tomu se zlo nehne z domu. Začít svár je jako pustit vodu, zanech hádky dříve, než vypukne.