Nehemiáš 4:1-8
Nehemiáš 4:1-8 Český studijní překlad (CSP)
Když Sanbalat, Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané uslyšeli, že zacelení jeruzalémských hradeb postoupilo, že se začaly trhliny uzavírat, hrozně se rozzlobili. Společně se všichni spikli, že vytáhnou bojovat proti Jeruzalému a způsobí v něm zmatek. Nato jsme se modlili ke svému Bohu a postavili jsme proti nim ve dne i v noci stráž na obranu před nimi. Juda řekl: Ochabla síla nosičů, je ještě mnoho sutin a my nejsme schopni stavět na hradbách. Naši protivníci řekli: Nic nepoznají a nic neuvidí, dokud nepřijdeme mezi ně; zabijeme je a zastavíme tu práci. Stalo se, když přišli Judejci, kteří bydleli blízko nich, že nám desetkrát řekli: Ze všech míst, kam se obrátíte, táhnou proti nám. Tehdy jsem postavil muže na nejnižších místech za hradbami, na otevřených místech, postavil jsem lid podle čeledí s jejich meči, oštěpy a luky. Když jsem viděl, že se bojí, vstal jsem a řekl jsem šlechticům, správcům a ostatnímu lidu: Nebojte se jich! Pamatujte na Panovníka velkého a hrozného, a bojujte za své bratry, za své syny a dcery, za své ženy a domy.
Nehemiáš 4:1-8 Bible Kralická 1613 (BKR)
I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hněvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židům. Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským, řka: Co ti bídní Židé berou před sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obětovati? Za jeden-liž den to dodělati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu křísiti budou, kteréž spáleno jest? Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl: Nechať stavějí, však liška přiběhna, prorazí zed jejich kamennou. Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrať pohanění jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli. A nepřikrývej nepravosti jejich, a hřích jejich od tváři tvé ať není shlazen, proto že jsou tě popouzeli v stavitelích. A tak stavěli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a měl lid srdce k tomu dílu. Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly počaly mezery zavírati, rozpálili se hněvem velice. Protož spuntovali se všickni společně, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu překážku učinili.
Nehemiáš 4:1-8 Bible 21 (B21)
Když se Sanbalat a Tobiáš spolu s Araby, Amonci a Ašdoďany doslechli, že obnovené hradby Jeruzaléma rostou do výšky a že to, co bylo pobořeno, se začíná zacelovat, nesmírně je to rozhněvalo. Ti všichni se společně spikli, že vytáhnou do boje proti Jeruzalému a vyvolají nepokoj. Modlili jsme se tedy ke svému Bohu a na obranu proti nim jsme ve dne i v noci stavěli stráž. Tehdy se v Judsku začalo říkat: „Ubývá síla nosit, sutin je příliš; ty hradby nezvládneme postavit.“ Naši nepřátelé si říkali: „Než si něčeho všimnou, než se rozhlédnou, vpadneme mezi ně. Pobijeme je a dílo se zastaví.“ Kdykoli přicházeli Židé bydlící v jejich sousedství, desetkrát nám vykládali: „Kam se obrátíte, odevšad jdou na vás.“ Proto jsem dole za hradbami a na otevřená místa rozestavil lid podle jejich rodů s meči, kopími a luky. Po obhlídce jsem knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu řekl: „Nebojte se jich! Pamatujte na Pána velikého a hrozného. Bojujte za své bratry, syny a dcery, za své ženy a své domy!“