Nahum 2:1-13
Nahum 2:1-13 Bible Kralická 1613 (BKR)
Táhneť zhoubce na tebe, ostříhejž pevnosti, vyhlídej na cestu, posilň bedr, dobře se silou opatř. Neboť jest odjal Hospodin pýchu Jákobovu jako pýchu Izraelovu, proto že vyprázdnili je zhoubcové, a réví jejich pokazili. Pavéza udatných jeho červená, bojovníci červcem odění, vozové jako pochodně hořící jiskřiti budou v den mustruňku jeho, a jedle hrozně třásti se budou. Po ulicích jezditi budou vozové, a hrčeti po ryncích; na pohledění budou jako pochodně, a jako blesk pronikati budou. Sšikuje nejznamenitější své, klesnou v šiku svém, pospíší ke zdem jeho, a skryše připravována bude. Brány při řekách se otevrou, chrám se rozplyne. A Hutsab zajata jsuc, zavedena bude, a děvečky její poberou se, lkajíce jako holubice, a tepouce prsy své. A ačkoli jako rybník vod bylo Ninive od začátku svého, však již sami utíkají. Stůjte, stůjte a však žádný se neohlédne. Rozchvátejtež stříbro, rozchvácejte zlato a nesčíslná zboží, a cožkoli nejvzácnějšího na všelikých klénotích drahých. Prázdné a vyprázdněné, nýbrž docela zpuštěné bude, a srdce se rozplyne, a tlučení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude, a tváře všech zčernají jako hrnec. Kdež jest peleš lvů a to pastviště lvíčat, kamž chodíval lev, lev i lvíče, a nebylo žádného, kdo by přestrašil. Lev, kterýž hojně lovíval mladým svým, a dávíval lvicím svým, kterýž naplňoval loupeží jeskyně své, a peleše své tím, což nahonil? Aj, já proti tobě, praví Hospodin zástupů, a popálím na prach vozy tvé, a lvíčata tvá sžíře meč; i vypléním z země loupež tvou, a nebude slyšán více hlas poslů tvých.
Nahum 2:1-13 Bible 21 (B21)
Hle, už jsou vidět na horách nohy posla dobrých zpráv – přichází pokoj zvěstovat. Své svátky teď, Judo, svěť a naplň sliby své. Už tě nenapadne ten zločinec – je bezezbytku vyhlazen! Už na tebe, Ninive, táhne ničitel. Jen tu svou pevnost střež, na cestu pozor dej, opásej se na bedrech, všechnu svou sílu posbírej! Hospodin Jákobovi hrdost navrací, hrdost, jež Izraeli náleží, ačkoli jej plenitelé plenili a jeho ratolesti zlámali. Rudé jsou štíty jeho hrdinů, bojovníci v šatu z šarlatu. Vozy se blýskají ocelí v den, kdy jsou k boji hotoví, kdy se les kopí zavlní. Vozy se zběsile ženou v ulicích, řítí se přes náměstí, podobají se pochodním, jako blesky se míhají. Ninive svolává své chrabré vojáky, ti se však cestou potácí, a když přispěchají na hradby, kolem nich už je obléhací štít. Říční stavidla se protrhla! Palác se rozpadá! Je rozhodnuto! Město obnaženo, do vyhnanství je odvlečou. Jeho otrokyně jak holubice pláčou, bijí se do prsou. Ninive bývalo svěžím jezerem, teď ale všichni utíkají pryč. „Stůjte přece! Zastavte se!“ A nikdo se neotočí. Berte stříbro, berte zlato! Ta nepřeberná zásoba! Poklady v celých hromadách! Zkáza! Zhouba! Záhuba! Odvaha je ta tam, třesou se kolena. Úzkost svírá všechna břicha, bledá je každá tvář! Kde je teď to doupě lví? Kde se jejich mladí krmili? Kde to obcházel lev se lvicí a mláďaty, aniž je kdo mohl vyplašit? Lev trhal hojnou kořist lvíčatům a pro své lvice rdousil. Pelech měl plný úlovků, v doupěti samou kořist.
Nahum 2:1-13 Český studijní překlad (CSP)
Hle, po horách kráčejí nohy nositele dobré zprávy, který zvěstuje pokoj. Slav, Judo, své svátky, splň svoje sliby, protože již nikdy tebou nebude procházet ničemník: byl zcela vyhlazen. Vytáhl proti tobě zhoubce. Střež pevnost, pozorně sleduj cestu, posilni bedra, seber všechny své síly. Neboť Hospodin obnovil vznešenost Jákoba jako vznešenost Izraele, ačkoliv je pustošitelé zpustošili a jejich vinné ratolesti zničili. Štít jeho hrdinů je zbarven rudě, bojovníci jsou oděni do šarlatu. Vozba je v ohnivém lesku oceli v den, kdy je připravena. Oštěpy z cypřiše se chvějí. Vozy zběsile jedou po ulicích, řítí se po náměstích, vypadají jako pochodně, míhají se jako blesky. Přikáže svým důstojníkům, a ti klopýtají, jak postupují, pospíchají k hradbám, kde byl postaven útočný kryt. Brány řek se otevřely, palác se rozplynul. Huccab je odvedena do zajetí a odvlečena. Její otrokyně truchlí jako holubice a bijí se v prsa. Ninive je odedávna jako rybník vody; teď utíkají. Stůjte, stůjte! Ale nikdo se neobrací. Zaberte stříbro, zaberte zlato! Není konce pokladů, bohatství všelijakých vzácných předmětů. Spoušť, zpustnutí, zpustošení, srdce ochabuje, kolena se třesou, úzkost na všech bedrech, všechny tváře blednou. Kde je to lví doupě, ta pastvina pro mladé lvy, kam chodili lev, lvice i lví mláďata, a nebyl, kdo by je vyplašil? Lev sápal pro svá mláďata, rdousil pro své lvice, své díry naplnil kořistí a svá doupata rozsápanými zvířaty.