Marek 4:21-41
Marek 4:21-41 Slovo na cestu (SNC)
„Když někdo z vás rozsvítí lampu, zakryje ji snad nádobou nebo ji strčí pod postel, aby zakryl její světlo? Určitě ne! Umístí ji tak, aby svítila. Všechno, co je dosud skryto, vyjde najevo a tomu, co je nesrozumitelné, bude porozuměno. Dobře poslouchejte, co vám říkám. Kolik jste ochotni přijmout, tolik dostanete a ještě vám bude přidáno. Kdo už něco pochopil, porozumí ještě víc; kdo o to nestojí, přijde o všechno.“ Dále Ježíš vyprávěl jiné podobenství: „S Božím královstvím je to jako s rolníkem, který oseje pole a odejde. Dny plynou, zrno vyklíčí a roste ve dne v noci, aniž by se o ně musel nějak starat nebo mu pomáhat. Půda sama dává semenu, co potřebuje k růstu. Nejdříve vzejde klíček, pak vyroste stéblo, potom klas. A když v něm nakonec dozraje zrno, přijde rolník a sklidí je.“ „Jak ještě znázornit Boží království? K čemu ho přirovnat?“ uvažoval Ježíš. „Je to s ním jako se seménkem hořčice. To sice patří mezi nejmenší semena, ale vyroste z něho největší bylina na poli. Na jejích větvích mohou dokonce hnízdit ptáci.“ Ještě mnoho podobných obrazů Ježíš použil, aby lidem přiblížil svoje učení. Když mluvil veřejně, používal výhradně přirovnání. Když však potom býval se svými učedníky o samotě, všechno jim vysvětloval. K večeru toho dne vyzval Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ Odrazili tedy s lodí, ve které seděl, a vzdalovali se od zástupů na břehu. Několik člunů však vyplulo za nimi. Zanedlouho se strhla silná větrná bouře. Vysoké vlny dorážely na člun a ten se začal plnit vodou. Ježíš však klidně spal na zádi, s poduškou pod hlavou. Učedníci ho probudili: „Mistře, tobě je jedno, že se potápíme?“ Ježíš vstal, okřikl vítr a poručil vlnám: „Uklidněte se!“ V tu chvíli se vítr utišil a kolem se rozhostil klid. Pak se Ježíš obrátil na učedníky: „Proč jste se tolik báli? Copak mi nedůvěřujete?“ Byli tím vším ohromeni a ptali se jeden druhého: „Kdo to jen může být, že ho poslouchá vítr i voda?“
Marek 4:21-41 Bible Kralická 1613 (BKR)
Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo. Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato. I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi. A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví. Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň. I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme? Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati. A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko. I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu. A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním. Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí. A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme? I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry? I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
Marek 4:21-41 Bible 21 (B21)
Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“ Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval. Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou. On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“ Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid. „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“ Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
Marek 4:21-41 Český studijní překlad (CSP)
A říkal jim: “Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan? Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo. Máli kdo uši k slyšení, ať poslouchá.” A říkal jim: “Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.” A říkal: “S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.” A říkal: “K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi. A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci.” A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval. Toho dne, když nastal večer, jim říká: “Přeplavme se na druhou stranu.” Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala. A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: “Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?” Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: “Mlč, buď zticha!” A vítr přestal a nastal úplný klid. Řekl jim: “Proč jste [tak] ustrašení? Ještě nemáte víru?” Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?”