Marek 12:1-27

Sdílet

Marek 12:1-27 Slovo na cestu (SNC)

Začal pak vyprávět následující příběh: „Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval. Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel. Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou. Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali. Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili. Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt. Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.‘ A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven. Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným. Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno: ‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším – svorníkem klenby. Pán Bůh to tak učinil a my stojíme v údivu.‘ “ Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit. Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku. „Mistře,“ oslovili ho úlisně, „víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?“ Ježíš však nastraženou past prohlédl. „Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!“ Když mu ho podali, zeptal se: „Čí obraz a jméno je na té minci?“ „Římského císaře,“ řekli. „Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu.“ Tak jim to zase nevyšlo. Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Řekli: „Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka. Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí. Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice. Nakonec zemřela i ta žena. Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“ Ježíš odpověděl: „Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života. Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha. A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.‘ Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,‘ pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle.“

Marek 12:1-27 Bible Kralická 1613 (BKR)

Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu. A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice. Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného. I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného. I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali. Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého. Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví. Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice. Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným. Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou. Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč. Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči. Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme? On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím. A oni podali mu. Tedy řekl jim: Èí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce: Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému. I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene. A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž. A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena. Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku. A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží? Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští. O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův? Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.

Marek 12:1-27 Bible 21 (B21)

Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli. Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘ Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘ Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven. Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘“ Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli. Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? Máme platit, nebo ne?“ On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“ Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu. Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka. Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“ Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

Marek 12:1-27 Český studijní překlad (CSP)

A začal k nim mluvit v podobenstvích. “Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice. Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou. Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili. Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli. Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: "Zastydí se před mým synem." Ti vinaři si však řekli: "To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše." A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice. Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. Ani toto Písmo jste nečetli: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích"?” Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli. Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Přišli a řekli mu: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?” On však znal jejich přetvářku a řekl jim: “Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.” Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: “Čí je ten obraz a nápis?” Oni mu řekli: “Císařův.” Ježíš jim řekl: “Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Velice se nad ním divili. Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: “Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka. I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak. Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena. [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.” Ježíš jim říkal: “Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc? Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích. O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu "u keře" Bůh řekl: "Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!”