Matouš 20:1-23

Sdílet

Matouš 20:1-23 Slovo na cestu (SNC)

Když Bůh dává podíl na věčném životě, jedná jako vi nař, který časně najal dělníky k práci na své vinici a dohodl se s nimi na denní mzdě ve výši jednoho stříbrňáku. Dopoledne šel opět okolo místa, kde se najímaly pracovní síly, a uviděl tam stát ještě jiné, kteří čekali na práci. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete mzdu, která vám náleží.‘ A oni šli. Potom šel znovu na to místo v poledne a opět odpoledne a najal další dělníky. K večeru tam uviděl postávat jiné a zeptal se jich: ‚Proč tu tak nečinně stojíte celý den?‘ ‚Nikdo nás nenajal k práci,‘ odpověděli. On jim na to řekl: ‚Jděte také na mou vinici a dostanete spravedlivou mzdu.‘ Večer potom vinař nařídil svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim za práci. Začni u těch, kteří přišli poslední.‘ Ti, kteří nastoupili do práce až večer, dostali po stříbrňáku. Dělníci, kteří pracovali od rána, si mysleli, že dostanou víc. Dostali však stejnou mzdu. Vzali ji, ale protestovali: ‚Ti, co přišli poslední, pracovali jenom hodinu a dostali stejně jako my, kteří jsme dřeli celý den v slunečním žáru!‘ Majitel vinice se obrátil k jednomu z nich a řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Což jsme se předem nedohodli na denní mzdě? Dostal jsi svoje, a tak buď spokojený. Když chci zaplatit všem stejně, je to přece moje věc. Nebo chceš závidět, že jsem štědrý?‘ A tak poslední na tom budou jako první a první jako pos-lední.“ Během cesty do Jeruzaléma si Ježíš vzal stranou svých dvanáct učedníků a mluvil s nimi o tom, co ho tam čeká: „Vstupujeme do Jeruzaléma, kde budu zrazen a vydán do rukou velekněžím a židovským právníkům. Ti mne odsoudí k smrti a vydají Římanům, aby mě zesměšnili, zbičovali a ukřižovali. Třetího dne však vstanu opět k životu.“ K Ježíšovi přišla Zebedeova manželka se svými syny Jakubem a Janem. Po uctivém pozdravu mu přednesla své přání: „Slib mi, že až se ujmeš vlády, dáš mým synům nejčestnější místa po svém boku.“ Ale Ježíš na to řekl: „Nevíte, co chcete! Můžete pít z kalicha utrpení, který je připraven pro mne?“ Oni odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Z mého kalicha pít budete, avšak čestná místa po mé pravici a levici neurčuji já, ale můj Otec.“

Matouš 20:1-23 Bible Kralická 1613 (BKR)

Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám. A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete. Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi. Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce: Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou. Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Èili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane. Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho. Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém. Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

Matouš 20:1-23 Bible 21 (B21)

„Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí, a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘ Takto budou poslední první a první poslední.“ Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila. „Co chceš?“ zeptal se jí. Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ „Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“ „Můžeme,“ odvětili. Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“

Matouš 20:1-23 Český studijní překlad (CSP)

“Neboť království Nebes je podobné hospodáři, který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. A když vyšel kolem deváté hodiny, spatřil jiné, jak stojí nečinně na tržišti, a řekl jim: "Jděte i vy na vinici a dám vám, co bude spravedlivé." Oni šli. Opět vyšel kolem dvanácté a třetí hodiny odpoledne a učinil stejně. Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: "Proč tu stojíte celý den nečinně?" Řekli mu: "Protože nás nikdo nenajal." Řekl jim: "Jděte i vy na [mou] vinici [a dostanete, co bude spravedlivé]." Když nastal večer,řekl pán vinice svému správci: "Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počna od posledních až k prvním." Přišli ti, kteří byli najati okolo páté hodiny, a každý dostal denár. Když přišli ti první, myslili, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali si jej, ale reptali proti hospodáři: "Tito poslední dělali jedinou hodinu a postavil jsi je na roveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" On však jednomu z nich odpověděl: "Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci i tomu poslednímu dát jako tobě. Nemám [snad] právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo závidíš, že já jsem dobrý?" Tak budou poslední první a první poslední. [Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.]” Když Ježíš vystupoval do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct [učedníků] a cestou jim řekl: “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu vysmáli, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.” Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a o něco ho žádala. On jí řekl: “Co chceš?” Řekla mu: “Ustanov, aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.” Ježíš odpověděl: “Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který mám pít já?” Řekli mu: “Můžeme.” Řekl jim: “Můj kalich sice pít budete, ale není mou věcí, abych dal někomu usednout po mé pravici a po mé levici, neboť tam usednou ti, pro které je to připraveno od mého Otce.”