Lukáš 22:54-71
Lukáš 22:54-71 Slovo na cestu (SNC)
Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží. Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
Lukáš 22:54-71 Bible Kralická 1613 (BKR)
A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. I vyšed ven Petr, plakal hořce. Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Lukáš 22:54-71 Bible 21 (B21)
Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“ On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“ Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr. Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“ Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal. Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami. Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“ „Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“ „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš. Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“
Lukáš 22:54-71 Český studijní překlad (CSP)
Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: “Také tenhle byl s ním.” On [ho] však zapřel: “Neznám ho, ženo.” A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: “Ty jsi také z nich.” Ale Petr řekl: “Člověče, nejsem!” A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.” Petr řekl: “Člověče, nevím, co povídáš.” A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: “Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.” I vyšel ven a hořce se rozplakal. Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho. Zahalili mu tvář a ptali se ho: “Prorokuj, kdo tě udeřil?” A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho. A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu a říkali: “Řekni nám, jsili ty Kristus.” Řekl jim: “Řeknuli vám to, zajisté neuvěříte. Zeptámli se, zajisté [mi] neodpovíte. Od této chvíle však bude "Syn člověka sedět na pravici Moci Boží".” Všichni řekli: “Ty tedy jsi Syn Boží?” On jim řekl: “Vy říkáte, že Já jsem.” Oni řekli: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.”