Lukáš 22:39-62
Lukáš 22:39-62 Bible 21 (B21)
Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“ Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“ On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“ Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr. Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“ Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Lukáš 22:39-62 Slovo na cestu (SNC)
Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“ Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“ Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.
Lukáš 22:39-62 Bible Kralická 1613 (BKR)
A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. I vyšed ven Petr, plakal hořce.
Lukáš 22:39-62 Bible 21 (B21)
Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“ Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“ On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“ Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr. Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“ Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Lukáš 22:39-62 Český studijní překlad (CSP)
A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. Když byl na místě, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.” Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: “Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.” [Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.] A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.” Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: “Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?” Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: “Pane, máme udeřit mečem?” A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Ježíš však odpověděl: “Nechte toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi? Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.” Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: “Také tenhle byl s ním.” On [ho] však zapřel: “Neznám ho, ženo.” A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: “Ty jsi také z nich.” Ale Petr řekl: “Člověče, nejsem!” A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.” Petr řekl: “Člověče, nevím, co povídáš.” A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: “Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.” I vyšel ven a hořce se rozplakal.