Lukáš 22:39-46
Lukáš 22:39-46 Slovo na cestu (SNC)
Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
Lukáš 22:39-46 Bible Kralická 1613 (BKR)
A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
Lukáš 22:39-46 Bible 21 (B21)
Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
Lukáš 22:39-46 Český studijní překlad (CSP)
A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. Když byl na místě, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.” Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: “Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.” [Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.] A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.”