Lukáš 22:1-21,23-38Sdílet

Lukáš 22:1-21 Slovo na cestu (SNC)

Přiblížily se Velikonoce. Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům. Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen. Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka. Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.

Lukáš 22:23-38 Slovo na cestu (SNC)

Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“ Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“

Lukáš 22:1-21 Bible Kralická 1613 (BKR)

Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

Lukáš 22:23-38 Bible Kralická 1613 (BKR)

Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

Lukáš 22:1-21 Bible 21 (B21)

Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu. Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup. Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“ „Kde ho máme připravit?“ zeptali se. Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé.

Lukáš 22:23-38 Bible 21 (B21)

Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat. Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží. Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele. Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“ „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“ On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“ Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“ „Ne, vůbec nic,“ odpověděli. Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“ Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“ „To stačí,“ odpověděl.

Lukáš 22:1-21 Český studijní překlad (CSP)

Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce. Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu. Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde stranou od zástupu. Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: “Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli.” Oni mu řekli: “Kde chceš, abychom jej připravili?” Řekl jim: “Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a hospodáři toho domu řekněte: "Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka?" A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.” Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: “Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.” A vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte to a rozdělte mezi sebe. Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.” Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.” A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole.

Lukáš 22:23-38 Český studijní překlad (CSP)

A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní. Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. On jim řekl: “Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.” “Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.” On mu řekl: “Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.” Ježíš řekl: “Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.” A řekl jim: “Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?” Oni řekli: “V ničem.” Řekl jim: “Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč. Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: "A byl započten mezi bezzákonné." Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.” Oni řekli: “Pane, hle, zde jsou dva meče.” On jim řekl: “To stačí.”