Lukáš 20:19-47

Sdílet

Lukáš 20:19-47 Slovo na cestu (SNC)

Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim. Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou. Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni. Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“ On však prohlédl jejich lest a vyzval je: „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“ Odpověděli: „Císaře.“ On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí. Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém: „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou. Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka. S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní. Nakonec zemřela i ona. Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“ Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé. A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli. A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“ Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“ Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat. Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým? Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou, dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘ Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“ Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi: „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“

Lukáš 20:19-47 Bible Kralická 1613 (BKR)

I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí. A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli. Nejposléze po všech umřela i žena. Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. I neodvážili se jeho na nic více tázati. On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým? A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých. Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích, Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

Lukáš 20:19-47 Bible 21 (B21)

Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich. Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli. Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Potom si ji vzal druhý, třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. Nakonec pak zemřela i ta žena. Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“ Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“ „Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát. Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘ Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

Lukáš 20:19-47 Český studijní překlad (CSP)

V tu hodinu na něj chtěli učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim. Pozorně ho sledovali a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu, ale podle pravdy učíš Boží cestě. Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim: “[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.” On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.” A nedokázali ho před lidem nachytat v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli. Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se ho: “Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. Stejně i druhý. Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.” Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat. Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš "při keři", když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.” Někteří z učitelů Zákona na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.” A už se ho neodvažovali na nic ptát. Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? Vždyť sám David v knize Žalmů říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.". David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?” Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům: “Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.”