Lukáš 14:25-35
Lukáš 14:25-35 Slovo na cestu (SNC)
Když se Ježíš zase vydal na cestu, doprovázely ho davy lidí. Obrátil se k nim a řekl: „Kdo se chce ke mně připojit a nemiluje mne víc než svého otce, matku, ženu, děti, bratry a sestry a dokonce víc než sám sebe, nemůže se stát mým učedníkem. Kdo není ochoten vzít na sebe těžkosti, které mu nastanou, když mne bude následovat, nemůže být mým učedníkem. Kdo chce stavět dům, musí si nejprve udělat rozpočet a odhadnout, bude-li mít dost prostředků na to, aby stavbu dokončil. Když tak neučiní, stavbu začne, ale nedokončí ji. Všichni se mu vysmějí a řeknou: ‚Podívejte se, chtěl stavět, ale nemá na to.‘ A když panovníkovi hrozí válka, neporadí se nejprve, zda se může se svými deseti tisíci vojáky postavit proti dvaceti tisícům? Nepošle raději mírové poselstvo dříve, než ho nepřítel napadne? A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát. Sůl je dobrá věc, ale k čemu bude, ztratí-li svou chuť a schopnost bránit hnilobě? Ani k hnojení se nehodí, musí se vyhodit. Snažte se pochopit, co vám říkám.“
Lukáš 14:25-35 Bible Kralická 1613 (BKR)
Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim: Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem. A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem. Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla? Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati, Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati. Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu? Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji. Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem. Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena? Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.
Lukáš 14:25-35 Bible 21 (B21)
Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘ Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
Lukáš 14:25-35 Český studijní překlad (CSP)
Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim: “Přicházíli někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, máli na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, a říkali by: "Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit." Nebo táhneli nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, jeli schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.” “Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.”