Lukáš 11:5-54
Lukáš 11:5-54 Bible 21 (B21)
Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby – navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘? Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti. A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“ Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly. Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“ Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe. On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá. Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem. A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království. Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí. Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“ Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“ On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“ Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova. Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun. Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš. Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné. Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou. Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“ Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu. Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl. Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti. Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté! Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat. Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích. Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“ „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“ „Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete. Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové! Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby. Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘ Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa – od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat. Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“ Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.
Lukáš 11:5-54 Slovo na cestu (SNC)
Dále řekl svým učedníkům: „Představte si, že někdo z vás má přítele a o půlnoci u něj zaklepe se žádostí: ‚Prosím tě, půjč mi tři chleby, dostal jsem nenadálou návštěvu a nemám jí co podat k jídlu.‘ Přítel neotevře a nevlídně odpoví: ‚Dej mi pokoj! Nevidíš, že je zamčeno, všichni jsme v posteli a děti spí? Teď ti přece nebudu něco dávat!‘ Napřed odmítá, ale nakonec určitě vyhoví, když se žádající nenechá odradit, ale buší a vytrvale prosí. Podobně je tomu i s modlitbami. Proste vytrvale, a bude vám dáno, hledejte bez přestání, a naleznete, tlucte znovu a znovu, a bude vám otevřeno. Protože, kdo prosí, obdrží; kdo hledá, nalezne; kdo klepe, bude mu otevřeno. Je snad mezi vámi takový otec, který by dal svému synovi kámen, kdyby prosil o chléb, nebo by mu dal hada, kdyby prosil o rybu, či snad jedovatého štíra místo vajec? Vy, hříšní lidé, nikdy nedáte dětem, co by jim uškodilo. Tím spíše váš nebeský Otec vyslyší vaše vytrvalé modlitby. Usměrní vaše přání a dá to, co vám skutečně prospívá.“ Jednou Ježíš vysvobodil člověka ze zajetí němoty. Když lidé slyšeli, že němý mluví, divili se. Někteří však říkali: „To máte tak: Zlí duchové ho poslouchají, protože mu kníže démonů propůjčil moc.“ Jiní ho chtěli vyzkoušet a žádali ho, aby nějak prokázal svoje spojení s Bohem. Ježíš však věděl, oč jim jde, a proto řekl: „Stát, v němž zuří občanská válka, je v nebezpečí zániku, a jsou-li v rodině neustálé hádky, nemá daleko k rozpadu. Podle vás tedy bojuje satan sám proti sobě. Říkáte, že vyháním démony mocí satana. Ale co vaši léčitelé? Jakou mocí oni přemáhají nemoci? Na nich si ověřte, jak mne nesmyslně obviňujete. Jestliže však skrze mne pracuje Boží ruka, buďte si jisti, že k vám už přišlo Boží království. Střeží-li nějaký statný, dobře ozbrojený muž svůj majetek, nemůže se mu nic stát, ledaže by přišel někdo silnější, odzbrojil ho a majetku se zmocnil. Kdo není se mnou, je proti mně. Kdo mi nepomáhá, maří moji práci. Když se člověk rozhodne skončit se špatným životem, opouští ho vlastně duch nečistoty. Ten hledá jiný předmět svého zájmu. Když se mu to nedaří, vrací se k člověku, kterého musel opustit. Vidí-li, že dům – srdce toho člověka – je sice čistý, vyzdobený, ale prázdný, pozve si sedm jiných společníků, horších než je sám, a usídlí se tam. S takovým člověkem je to pak horší než na začátku.“ Když domluvil, jedna žena zvolala: „Šťastná ta žena, která tě porodila a odkojila.“ Ježíš na to řekl: „Šťastnější jsou ti, kteří slyší Boží slovo a žijí podle něho.“ Lidé se scházeli u Ježíše a on k nim začal mluvit: „Jak jsou dnešní lidé zaslepení! Domáhají se na Bohu nějakého důkazu, ale nedostanou ho. Ninivští neviděli od Jonáše žádné zázraky, ale uvěřili, že jeho ústy mluví Bůh. Tak i já mám být pro vás dostatečným důkazem. Královna ze Sáby neváhala podniknout dalekou cestu, aby poznala Šalomounovu moudrost. A proto ona bude jednou soudit tuto generaci pro lhostejnost, se kterou se staví k moudrosti, jež převyšuje moudrost Šalomounovu. A tak v den posledního soudu obyvatele Ninive obviní lidi dnešní doby, protože oni tenkrát litovali svých zlých činů, když jim Jonáš kázal, a tady je přece kdosi větší, než byl Jonáš. Žádný nerozsvítí lampu proto, aby ji strčil do kouta anebo pod kbelík, ale postaví ji tak, aby všem, kdo chtějí vejít, svítila. Světlo vstupuje do člověka okem. Je-li oko zdravé a čisté, pronikne světlo do celé bytosti; je-li zalepené špínou, je celý člověk ve tmě. Dej tedy pozor, aby to světlo, které jsi už obdržel, nebylo zastíněno. Budeš-li naplněn vnitřním světlem a nebude-li v tobě žádného tmavého koutu, pak celý tvůj život bude svítit, jako bys stál v plné záři lampy.“ Když Ježíš domluvil, pozval ho jeden farizej k sobě na oběd. Ježíš přišel a posadil se za stůl. Vynechal obřadné omytí rukou a to nemile překvapilo hostitele. Ježíš mu řekl: „Vy, farizejové, omýváte nádobí jen zvenku a vnitřku si nehledíte. A právě tak přes všechno obřadné mytí je vaše nitro plné hrabivosti a špatnosti. Vy zaslepenci! Bohu Stvořiteli patříme se vším, co jsme i co máme. Chudým dejte všechno, co máte v mísách, a pak i na vás bude všechno čisté. Běda vám, farizejové! Pečlivě odvádíte desátý díl ze všeho, i z máty, heřmánku a každého koření, ale nejednáte spravedlivě a podle lásky k Bohu. Je pěkné, že odvádíte desátky, ale to hlavní byste neměli zanedbávat. Běda vám, farizejové! Vyhledáváte čestná místa v synagogách a vyžadujete, aby vás lidé na ulicích uctivě zdravili. Jste jako místo, kde je tajně zakopaná mrtvola. Lidé tam klidně chodí a nevědí, jak nakažlivá hniloba se tam skrývá.“ Ozval se jeden z učitelů zákona: „Mistře, to, co tu říkáš, uráží i nás.“ Ježíš odpověděl: „Však ani s vámi zákoníky to není lepší. Nakládáte lidem víc, než mohou unést, ale sami s tím nehnete ani prstem. Běda vám! Stavíte sice pomníky prorokům, které zabili vaši otcové, ale od svých předků se nijak nelišíte. Bůh ve své prozřetelnosti věděl, že budete pronásledovat a zabíjet jeho proroky a posly. Na hlavu této generace padne vina za prolitou krev všech Božích mužů od Ábela až po posledního mučedníka pro Boží věc. Říkám vám, že vaše generace na sebe svolá trest. Běda vám, učitelům zákona! Skryli jste klíč, kterým lze otevřít dveře pravého poznání. Sami jste nevešli a překážíte těm, kdo by vejít chtěli.“ Když domluvil, začali na něj farizejové a učitelé zákona zle dotírat a kladli mu záludné otázky, aby ho pro nějaký výrok mohli obžalovat.
Lukáš 11:5-54 Bible Kralická 1613 (BKR)
I řekl k nim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů. Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj. A on vnitř jsa, odpověděl by, řka: Nečiň mi nevole, neb jsou již dveře zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě. Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, protože jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potřebuje. I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno. Neb každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno. Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra? Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí? I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové. Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly. A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho. Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá. Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly. Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží. Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má. Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí. Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne jej vymetený a ozdobený. I jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších sebe, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první. I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval. A on řekl: Ovšem pak blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho. A když se zástupové scházeli, počal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka. Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto. Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto! Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo činili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto! Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli. Svíce těla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, takéť i tělo tvé tmavé bude. Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou. Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí. A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl. Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem. I řekl Pán k němu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy čistíte, ale to, což vnitř jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností. Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř? Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou. Ale běda vám farizeům, kteříž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti. Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích. Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevědí o tom, co tam jest. I odpověděv jeden z zákoníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš. A on řekl: I vám zákoníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte. Běda vám, jenž vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali. A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzděláváte hroby jejich. Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti, Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž vylita jest od ustanovení světa, Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto. Běda vám zákoníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste. A když jim to mluvil, počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati, Ukládajíce o něm, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali.
Lukáš 11:5-54 Český studijní překlad (CSP)
Řekl jim: “Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: "Příteli, půjč mi tři chleby, protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil." A on zevnitř odpoví: "Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to." Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje. A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada? Nebo požádáli o vejce, podá mu štíra? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.” A vyháněl démona, a ten byl němý. Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly. Někteří z nich však řekli: “V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!” Jiní ho zkoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe. Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: “Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá. Jeli tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem. Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. Přijdeli však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.” “Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: "Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel." A když přijde, nalezne dům [prázdný,] zametený a vyzdobený. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.” Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: “Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!” Ale on řekl: “Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.” Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: “Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše. Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.” “Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Lampou těla je tvé oko. Jeli tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Jeli však špatné, i tvé tělo je temné. Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou. Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.” Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal. Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu. Farizeus se podivil, když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl. Pán mu řekl: “Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti. Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek? Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude čisté. Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet. Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích. Běda vám, protože jste jako nevyznačené hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.” Na to mu jeden ze zákoníků řekl: “Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.” On řekl: “I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte. Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili. Tak dosvědčujete skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky zabili, vy [jim] budujete [pomníky]. Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat, aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení. Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.” Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci a číhali na něho, aby ho chytili za slovo.