Jozue 14:1-11
Jozue 14:1-11 Bible 21 (B21)
A toto jsou dědictví, která synové Izraele získali v kanaánské zemi, jak jim je přidělil kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův, s náčelníky otcovských pokolení Izraele. Devět a půl pokolení získalo své dědictví losem, jak to Hospodin přikázal skrze Mojžíše, kdežto dvě a půl pokolení už dostala svá dědictví od Mojžíše v Zajordání. Levitům však mezi nimi žádné dědictví nepřipadlo. Ze synů Josefových vznikla dvě pokolení, Manases a Efraim. Levitům ovšem žádný podíl v zemi nepřipadl, pouze města k bydlení a přilehlé pastviny pro jejich dobytek a stáda. Synové Izraele udělali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi, a rozdělili si zem. Synové Judovi přišli v Gilgalu za Jozuem a Káleb, syn Kenizejce Jefuna, k němu promluvil: „Ty víš, co Hospodin v Kádeš-barné pověděl Božímu muži Mojžíšovi o mně a o tobě. Bylo mi čtyřicet let, když mě Hospodinův služebník Mojžíš vyslal z Kádeš-barné, abych prozkoumal tuto zem. Přinesl jsem mu zprávu podle svého nejlepšího svědomí. Mí bratři, kteří šli se mnou, připravili všechen lid o odvahu, ale já jsem se cele vydal Hospodinu, svému Bohu. Onoho dne Mojžíš přísahal: ‚Země, kterou prošly tvé nohy, jistě připadne navěky za dědictví tobě a tvým synům, neboť ses cele vydal Hospodinu, mému Bohu.‘ A hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak slíbil. Je tomu čtyřicet pět let od chvíle, kdy to Hospodin řekl Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, dnes tu jsem a je mi osmdesát pět let. Dodnes jsem ale silný jako tehdy, když mě vyslal Mojžíš. Jakou sílu jsem měl tenkrát, takovou mám i teď, k boji i k životu.
Jozue 14:1-11 Bible Kralická 1613 (BKR)
Toto pak jest, což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán, což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun, a přední z otců, v pokolení synů Izraelských, Losem dělíce dědictví jejich, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby dal devateru pokolení a polovici pokolení. Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem, Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich. Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich. Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi. Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne. Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém. Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým. I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého. A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech, A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení.
Jozue 14:1-11 Bible 21 (B21)
A toto jsou dědictví, která synové Izraele získali v kanaánské zemi, jak jim je přidělil kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův, s náčelníky otcovských pokolení Izraele. Devět a půl pokolení získalo své dědictví losem, jak to Hospodin přikázal skrze Mojžíše, kdežto dvě a půl pokolení už dostala svá dědictví od Mojžíše v Zajordání. Levitům však mezi nimi žádné dědictví nepřipadlo. Ze synů Josefových vznikla dvě pokolení, Manases a Efraim. Levitům ovšem žádný podíl v zemi nepřipadl, pouze města k bydlení a přilehlé pastviny pro jejich dobytek a stáda. Synové Izraele udělali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi, a rozdělili si zem. Synové Judovi přišli v Gilgalu za Jozuem a Káleb, syn Kenizejce Jefuna, k němu promluvil: „Ty víš, co Hospodin v Kádeš-barné pověděl Božímu muži Mojžíšovi o mně a o tobě. Bylo mi čtyřicet let, když mě Hospodinův služebník Mojžíš vyslal z Kádeš-barné, abych prozkoumal tuto zem. Přinesl jsem mu zprávu podle svého nejlepšího svědomí. Mí bratři, kteří šli se mnou, připravili všechen lid o odvahu, ale já jsem se cele vydal Hospodinu, svému Bohu. Onoho dne Mojžíš přísahal: ‚Země, kterou prošly tvé nohy, jistě připadne navěky za dědictví tobě a tvým synům, neboť ses cele vydal Hospodinu, mému Bohu.‘ A hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak slíbil. Je tomu čtyřicet pět let od chvíle, kdy to Hospodin řekl Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, dnes tu jsem a je mi osmdesát pět let. Dodnes jsem ale silný jako tehdy, když mě vyslal Mojžíš. Jakou sílu jsem měl tenkrát, takovou mám i teď, k boji i k životu.
Jozue 14:1-11 Český studijní překlad (CSP)
A toto jsou území, která zdědili synové Izraele v kenaanské zemi, jež jim přidělili do dědictví kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a přední otcové pokolení synů Izraele, podle losu jejich dědictví, jak to přikázal Hospodin prostřednictvím Mojžíše, pro devět a půl pokolení. Neboť Mojžíš dal dědictví dvěma a půl pokolením na druhé straně Jordánu; Lévijcům však uprostřed nich dědictví nedal. Synové Josefovi totiž tvořili dvě pokolení: Manases a Efrajim. Lévijcům nedali podíl v zemi, jenom města k bydlení a pastviny pro jejich stáda a pro jejich dobytek. Jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi, tak synové Izraele učinili a rozdělili si tu zemi. Synové Judovi pak přistoupili k Jozuovi v Gilgálu a Kenazejec Káleb, syn Jefunův, mu řekl: Ty znáš to slovo, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mě a ohledně tebe v Kádešbarneji. Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, otrok Hospodinův, poslal z Kádešbarneje, abych prozkoumal zemi, a já jsem mu přinesl zpět zprávu tak, jak to bylo v mém srdci. Moji bratři, kteří vytáhli se mnou, sice rozložili srdce lidu, ale já jsem šel naplno za Hospodinem, svým Bohem. Tu Mojžíš v onen den přísahal: Cožpak ta země, na kterou šlápla tvá noha, nebude za dědictví pro tebe a pro tvé syny až navěky, protože jsi šel naplno za Hospodinem, mým Bohem? Nuže hle, Hospodin mě nechal žít, jak to prohlásil. Čtyřicet pět let uplynulo od té doby, co Hospodin promluvil toto slovo k Mojžíšovi, když šel Izrael po pustině, a nyní hle, já jsem dnes ve věku osmdesáti pěti let. Ještě dnes jsem tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš poslal. Jaká byla moje síla tehdy, taková je moje síla i nyní, do boje i k vycházení a ke vcházení.