Job 38:3-41

Sdílet

Job 38:3-41 Bible 21 (B21)

Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš: Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš. Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil? Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný, když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové jásali radostí? Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven, když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek, když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘? Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence, aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven? Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami. Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí. Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti? Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty? Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš! Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota? Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova? Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná! Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují, které uchovávám pro čas soužení, pro dny bojů a válčení? Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na zemi? Kdo vyryl koryto vodní průtrži a dráhu pro mrak bouřkový, aby zaléval liduprázdnou zemi i poušť, kde nikdo nebydlí, aby zavlažil opuštěné trosky a novou trávu nechal vyrašit? Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje? Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské, když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne? Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila? Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž zalila? Umíš na cestu blesky vysílat? Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘? Kdo moudrost ibisovi dal, kdo vložil rozum do kohouta? Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal, kdo nebeské džbány může vylévat, když se prach speče jako slitina, když hlína pevně drží ve hroudách? Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat nasytit, když se krčí ve svých peleších, když v úkrytu v houští číhají? Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďata k Bohu volají, když bloudí kolem a nemají co jíst?

Job 38:3-41 Bible Kralická 1613 (BKR)

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá. Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi? Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce? Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

Job 38:3-41 Český studijní překlad (CSP)

Přepásej si nyní bedra jako muž. Vyptám se tě a pouč mě. Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného. Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru? Do čeho byly zapuštěny její podpěry, nebo kdo založil její rohový kámen, když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili? A kdo zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna? Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku, určil jsem mu svou hranici, umístil jsem závoru a vrata. Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem. Dal jsi snad někdy za svůj život příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem, aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni? Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv. Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena. Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně hlubiny? Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy? Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? Pověz, pokud to všechno znáš. Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo, že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu? Věděl jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů? Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup, které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy a boje? Kudy vede ta cesta, kde se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr? Kdo vymezil koryto povodni a cestu pro hromobití, aby seslal déšť na zemi bez lidí, na pustinu, v níž člověka není, aby napojil místo zkázy a zpustošení a dal vzrůst výhonku trávy? Má snad déšť otce či kdo zplodil krůpěje rosy? Z čího lůna vyšel led a kdo porodil nebeské jíní? Voda tuhne jako kámen a povrch hlubiny se uzavírá. Dokážeš snad spoutat uskupení Plejád či rozvázat pouta Orionu? Můžeš snad v pravý čas vyvést hvězdy zvěrokruhu či vést Medvěda spolu s jeho mláďaty? Znáš snad nebeská ustanovení? Zdalipak ustanovíš na zemi Jeho dohled? Můžeš snad pozvednout svůj hlas k oblaku, takže tě přikryje spousta vod? Vypustíš snad blesky, takže se dají do pohybu? Budou ti hlásit: Tady jsme? Kdo vložil do ibisů moudrost či kdo dal kohoutovi rozumnost? Kdo díky své moudrosti spočítá oblaka, kdo vyprázdní nebeské měchy, když prach odlijí v slitinu a hroudy se sklíží? Můžeš snad lovit potravu pro lvici a utišit hlad mladých lvů, až se v doupatech skrčí, budou čekat v úkrytu houští? Kdo připraví úlovek havranovi, až jeho mláďata budou křičet k Bohu o pomoc a budou bloudit bez potravy?