Jan 8:2-11
Jan 8:2-11 Slovo na cestu (SNC)
Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si tam a začal učit shromážděný dav. Za chvíli k němu znalci zákona a farizejové přivedli jednu ženu přistiženou při nevěře. „Mistře,“ oslovili Ježíše, „tuto ženu jsme přistihli při cizoložství. Mojžíšův zákon je přísný. Odsuzuje ji k smrti ukamenováním. Co ty tomu říkáš?“ Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Ježíš však mlčel, sklonil se k zemi a psal něco prstem v prachu. Žalobci stále dotírali, aby odpověděl. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí první kamenem!“ Pak se znovu sklonil a psal po zemi. Jeho slovy byli zahanbeni. Ozvalo se v nich svědomí, a tak jeden po druhém odcházeli – ti nejváženější jako první. Nakonec zůstal Ježíš s provinilou ženou sám. Znovu se vzpřímila zeptal se ženy: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“ „Ne, Pane,“ odpověděla žena. „Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, ale už nehřeš!“
Jan 8:2-11 Bible Kralická 1613 (BKR)
Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je. I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku, Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila. A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi. A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. A opět schýliv se, psal na zemi. A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci. A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
Jan 8:2-11 Bible 21 (B21)
Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. Ježíš se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“ „Nikdo, Pane,“ odpověděla. „Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“
Jan 8:2-11 Český studijní překlad (CSP)
A časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil se a začal je vyučovat. Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řekli mu: “Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?” Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi. Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: “Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.” A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: “Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?” Ona řekla: “Nikdo, Pane.” Ježíš řekl: “Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.”