Jeremiáš 20:7-18
Jeremiáš 20:7-18 Bible Kralická 1613 (BKR)
Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá. Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne. I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu, Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním. Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude. Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobě zajisté zjevil jsem při svou. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných. Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný. Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského. A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední. Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její věčně těhotný. Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji?
Jeremiáš 20:7-18 Bible 21 (B21)
Sváděl jsi mě, Hospodine, a já se nechal svést. Zmocnil ses mě a zdolals mě. Vysmívají se mi celé dny, každý má ze mě legraci. Křičím, kdykoli promluvím, vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“ Slovo Hospodinovo mi přináší celé dny hanbu a posměšky. Říkám si: „Už se o něm ani nezmíním, jeho jménem už nepromluvím!“ Jeho slovo mi ale hoří v srdci, je jako oheň v mých kostech zavřený; nemohu ho v sobě zadržet, neovládnu se! Od tolika lidí slyším nařčení: „Hrůza všude kolem, Magor-misaviv! Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“ Všichni mí přátelé čekají na můj pád: „Třeba se nechá nachytat – pak se ho zmocníme, pak se mu pomstíme!“ Hospodin je ale se mnou, ten udatný bojovník, a tak ti, kteří mě pronásledují, padnou a nic nezmohou. Pro jejich neúspěch je stihne hanba, věčná nezapomenutelná potupa. Hospodine zástupů, jenž spravedlivé zkoušíš a vidíš do srdce i svědomí, kéž uvidím tvou pomstu nad nimi – vždyť jsem ti svěřil svoji při. Zpívejte Hospodinu, vzdejte mu chválu! On zachraňuje život ubohému z rukou zločinců. Ať je zlořečený den, kdy jsem byl narozen! Den, kdy mě matka rodila, ať není požehnán! Ať je zlořečený ten, kdo mému otci oznámil: „Narodil se ti chlapec,“ a naplnil ho radostí. Ať ten muž skončí tak jako města, jež Hospodin bez lítosti vyvrátil. Ať zrána slyší naříkavý pláč a v poledne bojový pokřik! Proč mě nezabil ještě v lůně, aby se mi matka stala hrobem a břicho jí zůstalo navždy těhotné? Proč jen jsem vyšel z lůna matčina? Abych zakoušel jen trápení a žal? Aby mi život v hanbě vyprchal?
Jeremiáš 20:7-18 Český studijní překlad (CSP)
Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Přemáhal jsi mě a zdolal. Celý den jsem na posměch, všichni se mi posmívají. Protože pokaždé, když promluvím, křičím a vyhlašuji: Násilí a zkáza. Ano, Hospodinovo slovo se mi stalo zdrojem potupy a pošklebků po celý den. Řekl jsem si: Už ho nebudu připomínat, ani mluvit v jeho jménu, ale jeho slovo se stalo v mém srdci jakoby planoucím ohněm zadržovaným v mých kostech. Namáhal jsem se ho v sobě zadržet, ale nedokážu to. Vždyť slyším šeptání mnohých: Všude kolem hrůza. Udejte ho, udáme ho. Všichni moji důvěrní přátelé čekají na můj pád: Možná se dá svést, pak ho zdoláme a pomstíme se mu. Ale Hospodin je se mnou jako udatný hrdina, proto se ti, kdo mě pronásledují, zapotácejí a nepřemohou mne. Budou se velmi stydět, protože jednali nerozumně, jejich věčná ostuda nebude zapomenuta. Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého a vidíš ledví i srdce, kéž na nich uzřím tvou pomstu, protože tobě jsem přenechal svůj spor. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil duši nuzného z ruky zločinců. Ať je proklet den, ve kterém jsem byl zrozen; ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila. Ať je proklet muž, který přinesl mému otci zprávu: Narodil se ti syn, chlapec a udělal mu tím velikou radost. Ať je ten muž jako města, která Hospodin vyvrátil a neslitoval se; ať slyší ráno volání o pomoc a v polední čas křik, protože mě neusmrtil hned v matčině lůně; má matka by se mi stala mým hrobem a její lůno by zůstalo navěky těhotné. Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a žal a mé dny minuly v hanbě?