Izaiáš 64:1-7
Izaiáš 64:1-7 Bible Kralická 1613 (BKR)
Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily, (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli; Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly; Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává. Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme, Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás. Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
Izaiáš 64:1-7 Bible 21 (B21)
Jako když oheň zapálí roští a vodu v hrnci uvaří, tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají, ať se před tebou třesou národy! Jako když jsi konal své nečekané divy – sestoupils a před tebou se hory roztřásly! Od věků nikdy nikdo neslyšel, nikdo svým okem neviděl, že by nějaký Bůh kromě tebe tak jednal s těmi, kdo čekají na něj. Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně, kdo na tvých cestách myslí na tebe. Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili. Můžeme snad být spaseni? Všichni jsme jako někdo nečistý, všechna naše spravedlnost jak hadry té, jež krvácí. Všichni vadneme jako list, jako vichrem unášeni svými vinami. Nikdo tvé jméno nevzývá, nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá, když jsi před námi skryl svou tvář a našim vinám nás vydal napospas. Ty jsi však, Hospodine, Otec náš, my hlína jsme a ty Tvůrce náš, tvá ruka nás všechny uhnětla.
Izaiáš 64:1-7 Český studijní překlad (CSP)
Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno a národy se před tebou budou třást. Když jsi konal hrozné věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely. Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh -- kromě tebe -- který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává. Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost a na tvých cestách pamatuje na tebe. Hle, ty ses hněval, že jsme proti nim dávno hřešili; a jak budeme zachráněni? Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr. Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti. Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.