Izaiáš 63:11-19
Izaiáš 63:11-19 Bible 21 (B21)
Potom vzpomínali na dávné dny, na Mojžíše a jeho lid: Kde je Ten, který je vedl mořem spolu s pastýřem svých stád? Kde je Ten, který jim vložil do nitra svého svatého Ducha; který je vedl svou slavnou paží po Mojžíšově pravici; který před nimi vody rozdělil, aby si získal jméno navěky; který je vedl skrze hlubiny bez klopýtnutí jak koně na pláni? Jako když dobytek schází do údolí, tak je Hospodinův Duch vedl k odpočinutí. Takto jsi doprovázel svůj lid, abys své jméno proslavil. Pohlédni z nebe, jen se podívej z příbytku svatosti a slávy své: Kde je tvá horlivost a síla tvá? Tvé hluboké slitování se nám vyhýbá! Vždyť ty jsi přece Otec náš; i kdyby nás neznal Abraham a Izrael se o nás nestaral, ty, Hospodine, jsi Otec náš, od věků máš jméno Vykupitel náš. Proč jsi nás, Hospodine, nechal z tvé cesty zabloudit? Zatvrdil jsi naše srdce, abychom tě nectili? Vrať se už zpátky kvůli služebníkům svým, kvůli kmenům svého dědictví! Nakrátko tvůj lid vlastnil tvou svatyni, než ji naši nepřátelé celou zdupali. Jsme jako ti, kterým nevládneš už věky, jako ti, kteří už tvé jméno nenosí.
Izaiáš 63:11-19 Bible Kralická 1613 (BKR)
I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého? Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné, Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli. Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné. Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou? Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé. Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého. Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou. My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.
Izaiáš 63:11-19 Český studijní překlad (CSP)
Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše: Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha? Ten, který po pravici Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, kdo před nimi rozdělil vody a učinil si věčné jméno? Vodil je hlubinami jako koně v pustině, že neklopýtali, jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné jméno. Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování je mi zadrženo. Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel. Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit od svých cest, zatvrzuješ naše srdce, abychom se tě nebáli? Navrať kvůli svým otrokům kmeny svého dědictví! Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni pošlapali naši protivníci. Jsme tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali tvým jménem. Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely!