Izaiáš 33:9-24
Izaiáš 33:9-24 Bible Kralická 1613 (BKR)
Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen. Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu. Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás. I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou. Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou. Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným? Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval: Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou. Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou. Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů? Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl. Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá; Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude. Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás. Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist. Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.
Izaiáš 33:9-24 Bible 21 (B21)
Zem chřadne, uvadá, Libanon v hanbě usychá; z Šáronu zbyla pustá pláň, Bášan i Karmel opadal. Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu a vyvýším! Těhotní senem, slámu rodíte; ohněm vás pohltí vlastní hněv. Národy budou spáleny na prášek, vykácené trní oheň sežehne. Slyšte, dalecí, co jsem vykonal, poznejte, blízcí, jakou sílu mám! Hříšníci na Sionu děsí se, zděšení jímá bezbožné: „Kdo z nás obstojí před sžírajícím ohněm? Kdo z nás obstojí před věčným plamenem?“ Ten, kdo žije poctivě a mluví upřímně, kdo zavrhuje zisk z vydírání a uhýbá před úplatky, kdo nechce poslouchat vražedné plány a odmítá přihlížet neštěstí. Takový bude žít na výšinách a skálopevný bude jeho hrad, takový bude mít chleba dostatek a voda mu nikdy chybět nebude. Krále v jeho kráse na vlastní oči uvidíš, spatříš tu zemi, jež prostírá se do dáli. Pak budeš přemítat nad přežitými hrůzami: „Kde je sepisovatel, kde výběrčí daní, kde ten, kdo sepisoval poklady?“ Nikdy už neuvidíš ten drzý lid, lid podivné řeči, jaká se neslyší, koktavý jazyk, jejž nelze pochopit. Pohleď na Sion, to město našich slavností! Tvé oči Jeruzalém uvidí, to klidné obydlí, stan, jenž se nezboří. Nikdy už se nevytrhnou jeho kolíky, z jeho provazů nepovolí ani jediný. Tam pro nás Hospodin bude Vznešený, budou tam široké řeky a potoky, nepřistane tam ale loď s veslaři, nepoplují tam mocné koráby. Hospodin je přece náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král a spasitel! Ochable visí tvoje lanoví, stožár se viklá, plachty svěšeny; jednou si ale rozdělíš spoustu kořisti – i chromí se toho lupu zúčastní! Nikdo tam žijící neřekne: „Jsem nemocný.“ Lid, který tam bydlí, bude zbaven vin.
Izaiáš 33:9-24 Český studijní překlad (CSP)
Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí. Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu! Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň. Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní. Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost. Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů? Ten, kdo chodí v spravedlnosti a mluví, co je správné; kdo zavrhuje nekalý zisk z vydírání, vytřásá ruce, aby nepřijal úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel o prolití krve, a přivírá oči, aby se nedíval na zlo. Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a voda mu nevyschne. Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i rozlehlou zemi. Tvé srdce bude přemítat o dřívější hrůze: Kde je ten, kdo počítá? Kde je ten, kdo váží? Kde je ten, kdo počítá věže? Neuvidíš už lid lítý, lid nesrozumitelné řeči, které se nedá rozumět, a žvatlavého, nesrozumitelného jazyka. Pohleď na Sijón, město našich svátků, tvé oči uvidí Jeruzalém, klidný příbytek, stan, který se nepohne, jeho kolíky se nikdy nevytrhnou a žádný jeho provaz se nepřetrhne. Neboť tam pro nás bude vznešený Hospodin místem řek -- velmi širokých kanálů -- jímž nepoplyne loďstvo s vesly, ani jím nepropluje vznešená loď. Neboť Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce; Hospodin je náš král, on nás zachrání. Tvoje lana jsou svěšena; neupevní správně stěžeň, nenapnou plachtu. Tehdy bude rozdělena hojná kořist, i chromí zaberou lup. A žádný obyvatel Sijónu neřekne: Jsem nemocen. Lid, který v něm bude bydlet, bude zproštěn viny.