Kazatel 7:1-29Sdílet

Kazatel 7:1-29 Bible Kralická 1613 (BKR)

Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.

Kazatel 7:1-29 Bible 21 (B21)

Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození. Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec – kdo je naživu, ať na to pomyslí! Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí. Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy. Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků. Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost! Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka. Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá. Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást. Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne. Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu. Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil? V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost. Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností. Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit? Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít? Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí. Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě. Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil. Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka. Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal. V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách? Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí. Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.

Kazatel 7:1-29 Český studijní překlad (CSP)

Dobré jméno je nad dobrý olej a den smrti nad den narození. Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž je konec každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci. Je lepší mrzutost než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře. Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti. Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků. Neboť jako praskot trní pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost. Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar ničí srdce. Je lepší konec jednání než jeho počátek. Trpělivost je lepší než povýšenost. Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků. Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře. Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce, neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má. Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil? V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento podobně jako onen učinil Bůh z toho důvodu, aby člověk nezjistil nic o tom, co bude po něm. To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ. Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit? Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. Proč bys měl zemřít mimo svůj čas? Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani tamto neopustíš, protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího. Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě. Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil. Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná. Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné. To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko. Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne? Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti. A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu, zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen. Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl. Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl. Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že Bůh učinil člověka přímého. Oni však hledali mnohé výmysly.