Amos 8:1-11
Amos 8:1-11 Bible 21 (B21)
Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce! „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím. V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“ Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích, vy, kdo ničíte ubožáky na zemi, se slovy: „Kdy už skončí svátek novoluní, abychom prodávali obilí? Kdy už skončí den sobotní, abychom zrní nabídli, abychom z míry ubrali a k ceně přidali, abychom šidili falešnými váhami, abychom si nuzné koupili za peníz a ubohé za dva sandály, abychom místo zrní prodávali otruby?“ Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“ Copak se kvůli tomu neotřese země, nedá se každý její obyvatel do pláče? Jako Nil se celá rozlije, vzedme se a zase opadne jako ta řeka v Egyptě! V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slunce zajít v poledne a zatemním zemi vprostřed dne. Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným – její poslední den bude nejtrpčí! Hle, přicházejí dny, praví Panovník Hospodin, dy na zem pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov.
Amos 8:1-11 Bible Kralická 1613 (BKR)
Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního. A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu. Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo. Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali? Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich. Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským? Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den. A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti. Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových
Amos 8:1-11 Český studijní překlad (CSP)
Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš letního ovoce. Řekl: Co vidíš, Ámosi? Řekl jsem: Koš letního ovoce. Hospodin mi řekl: Přišel konec pro můj lid Izrael. Nebudu mu již déle promíjet. V onen den budou palácové zpěvačky naříkat, je výrok Panovníka Hospodina, na každém místě bude pohozeno mnoho mrtvol. Ticho. Slyšte to, vy, kteří bažíte po nuzném, chcete odstranit chudé v zemi. Říkáte: Kdy přejde novoluní, abychom prodávali obilí, sobota, abychom otevřeli obilnice, umenšovali míru a zvyšovali cenu a podváděli falešnými váhami, abychom chudé kupovali za stříbro, nuzného za pár sandálů a prodávali obilný odpad? Hospodin přísahal při Jákobově pýše: Nikdy nezapomenu na žádné jejich skutky. Cožpak se nad tím nebude třást země, nebudou truchlit všichni, kdo v ní bydlí? Celá vystoupí jako Nil, vzedme se a klesne jako egyptská řeka. I stane se v onen den, je výrok Panovníka Hospodina, že skloním slunce v poledne a způsobím na zemi tmu za jasného dne. Změním vaše svátky v smuteční obřad, všechny vaše písně v žalozpěv; dám na každé bedro pytlovinu a na každou hlavu lysinu; proměním zemi ve smuteční obřad nad jedináčkem a její konec bude jako hořký den. Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad. Nikoli hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov.