Skutky 4:1-22
Skutky 4:1-22 Slovo na cestu (SNC)
Zatímco Petr a Jan mluvili, přivedli na ně kněží a saducejové velitele chrámové stráže. Ten je zatkl, a protože byl už večer, vzal je do druhého dne do vazby. Kněze totiž popudilo, že Petr a Jan učili lidi v chrámu a hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale mnozí z posluchačů jim uvěřili, takže počet věřících už dosáhl asi pěti tisíc mužů. Příštího dne právě zasedala v Jeruzalémě židovská velerada – shromáždění politických i náboženských předáků a učitelů zákona, kterému předsedal úřadující velekněz Kaifáš. Byl tam také jeho předchůdce Annáš a dále Jan, Alexandr a ostatní příslušníci velekněžského rodu. Dali si předvést Petra a Jana, Ježíšovy apoštoly, a začali je vyslýchat. Chtěli vědět, jaká to je moc, kterou uzdravili chromého, a kdo jim ji svěřil. Na to Petr odpověděl z popudu svatého Ducha: „Vůdcové a představitelé národa! Vyslýcháte nás pro dobrý skutek a chcete vědět jak to, že postižený mohl být uzdraven. Prohlašujeme tedy jasně před vámi a před celým Izraelem, že jsme to udělali ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Je to jeho moc, která postavila na nohy úplně chromého člověka. Na Ježíše se vztahuje Izajášovo proroctví: ‚To je ten kámen, který jste vy, stavitelé, odložili, ale který se stal hlavním kamenem celé klenby.‘ Jenom on je Spasitel a nečekejte, že se ozve ještě jiné jméno, které by znamenalo záchranu.“ Členové velerady se podivili, jak odvážně a jasně Petr promluvil. Věděli totiž, že on i Jan jsou jen prostí, nevzdělaní lidé, a byli překvapeni, jaký vliv na ně měl pobyt s Ježíšem. Předvolali uzdraveného a ten teď stál vedle apoštolů jako živý doklad jejich slov. Nikdo z velerady nevěděl jak dál, a tak dali zase apoštoly odvést a radili se, co s nimi. „Nemůžeme zakrýt, že udělali nesporný zázrak,“ přiznávali. „Už to ví celý Jeruzalém. Musíme však zabránit tomu, aby se ty jejich zvěsti šířily dál. Postrašíme je, aby už o Ježíšovi nikomu nevyprávěli.“ Zavolali je zpátky a důrazně jim přikázali, že už o Ježíšovi nesmí mluvit. Petr s Janem odpověděli: „Myslíte, že je správné, abychom dali víc na vás než na Boha? Nemůžeme přece zamlčet, co jsme viděli a slyšeli.“ Velerada jim ještě vyhrožovala, ale pak je propustila. Neodvažovali se apoštoly potrestat, protože se báli, že by se lid bouřil. Všichni totiž děkovali Bohu za tento zázrak. Vždyť tomu uzdravenému člověku bylo už přes čtyřicet let.
Skutky 4:1-22 Bible Kralická 1613 (BKR)
A když oni mluvili k lidu, přišli kněží a úředník chrámu a saduceové, Těžce to nesouce, že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých. I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra, neb již byl večer. Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců. Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě, A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze. I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy? Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl: Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý. Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní. A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti. I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali. Èlověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim. I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek, Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti. Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili. I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu. Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli. A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo. Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
Skutky 4:1-22 Bible 21 (B21)
A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji. Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení. Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů. Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma, velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu. Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“ Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka. Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.‘ V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“ Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem. Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci. Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit: „Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít. Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“ A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí. Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha? Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo – člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!
Skutky 4:1-22 Český studijní překlad (CSP)
Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých. Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer. Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc. Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu, postavili je uprostřed a začali se vyptávat: “Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?” Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: “Vůdcové lidu a starší [Izraele], jsmeli dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv. To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.” Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou. Říkali: “Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít. Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví v tomto jménu.” Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. Petr a Jan jim odpověděli: “Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.” Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo. Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.