1 Královská 2:13-46
1 Královská 2:13-46 Bible 21 (B21)
Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. „Přicházíš v pokoji?“ otázala se ho. „Ano," odvětil. „Rád bych s tebou promluvil.“ „Mluv,“ vybídla ho. „Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi. Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě.“ „Mluv,“ odpověděla. „Požádej prosím krále Šalomouna – tebe přece neodmítne – ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag.“ „Dobrá,“ odpověděla Batšeba, „promluvím o tobě s králem.“ Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici. „Chci tě požádat o jednu maličkost,“ řekla. „snad mě neodmítneš.“ „Žádej, matko, tebe neodmítnu,“ odpověděl král. Tehdy řekla: „Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?“ „Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?“ odpověděl jí král Šalomoun. „To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji.“ A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem! Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům – Adoniáš zemře ještě dnes!“ Král Šalomoun pak poslal Benajáše, syna Jojadova, a ten ho popravil. Kněze Abiatara král vykázal do Anatotu. „Odejdi ke svým polím. Zasloužíš si smrt, ale dnes tě nenechám zemřít, protože jsi před mým otcem Davidem nosil Truhlu Panovníka Hospodina a snášel jsi všechna strádání mého otce.“ Tak Šalomoun Abiatarovi odebral Hospodinovo kněžství, aby se naplnilo slovo, které Hospodin v Šílu promluvil o domu Elího. Zpráva o tom se donesla i k Joábovi, který se také přiklonil k Adoniášovi (ačkoli k Abšalomovi se předtím nepřidal). Joáb proto utekl k Hospodinovu stánku a chytil se rohů oltáře. Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Joáb utekl k Hospodinovu stánku a že je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jojadova, se slovy: „Jdi ho zabít.“ Benajáš přišel k Hospodinovu stánku a řekl Joábovi: „Král nařizuje: Vyjdi ven!“ On ale odpověděl: „Ne. Raději umřu tady.“ Benajáš tedy vyřídil králi: „Joáb mi odpověděl tak a tak.“ Král na to prohlásil: „Udělej, jak řekl – zabij ho. Pak ho pohřbíš a sejmeš tak ze mě i z domu mého otce krev, kterou Joáb bezdůvodně prolil. Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než je sám, a zavraždil je mečem. Můj otec David přece o vraždě izraelského vojevůdce Abnera, syna Nerova, ani o vraždě judského vojevůdce Amasy, syna Jeterova, nevěděl. To krveprolití provždy padne na hlavu Joába a jeho potomků. Na Davida a jeho símě, na jeho dům i jeho trůn ať ale přijde Hospodinův pokoj až navěky.“ Benajáš, syn Jojadův, tedy šel a popravil ho. Potom ho pohřbili u něj doma na venkově. Král místo něj ustanovil vrchním velitelem Benajáše, syna Jojadova, a knězem namísto Abiatara ustanovil Sádoka. Potom král poslal pro Šimeiho a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a bydli v něm. Nebudeš ale odtud nikam odcházet. Buď si jist, že v den, kdy bys přece jen odešel a překročil potok Kidron, jistě zemřeš. Tvá krev pak padne na tvou hlavu.“ Šimei králi odpověděl: „Můj pán a král rozhodl dobře. Tvůj služebník udělá, jak jsi řekl.“ Šimei pak dlouho bydlel v Jeruzalémě. Po třech letech utekli dva Šimeiho otroci ke gatskému králi Achišovi, synu Maaky. Šimei dostal zprávu: „Víš, že tví otroci jsou v Gatu?“ A tak vstal, osedlal osla a vydal se do Gatu k Achišovi hledat své otroky. Když odcházel z Gatu, vedl si otroky s sebou. Když se Šalomoun dozvěděl, že Šimei odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil, dal si ho zavolat a řekl mu: „Nezapřísahal jsem tě při Hospodinu? Nevaroval jsem tě: ‚Buď si jist, že v den, kdy odejdeš a někam se vydáš, jistě zemřeš‘? Ještě jsi mi na to řekl: ‚Rozhodl jsi dobře. Poslechnu.‘ Proč jsi tedy nedodržel Hospodinovu přísahu ani můj příkaz?“ Král tehdy Šimeimu řekl: „Sám v srdci dobře víš, jak zle jsi mému otci Davidovi ublížil. Hospodin tvé zlo obrátil na tvou hlavu! Král Šalomoun ale bude požehnaný a trůn Davidův bude před Hospodinem pevný navěky.“ Potom král přikázal Benajášovi, synu Jojadovu, a ten šel a popravil ho. A tak vzal Šalomoun královskou vládu pevně do rukou.
1 Královská 2:13-46 Bible Kralická 1613 (BKR)
Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný. Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv. Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo. Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv. A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku. Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem. Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho, A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe. Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku. A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie. I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto. Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš. A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel. Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj. I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo. Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře. I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj. A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl. Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého. A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského. A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina. A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti. I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara. Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam. Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou. I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny. Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát. Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát. Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil. Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel. Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě? Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou. Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky. I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově.
1 Královská 2:13-46 Bible 21 (B21)
Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. „Přicházíš v pokoji?“ otázala se ho. „Ano," odvětil. „Rád bych s tebou promluvil.“ „Mluv,“ vybídla ho. „Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi. Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě.“ „Mluv,“ odpověděla. „Požádej prosím krále Šalomouna – tebe přece neodmítne – ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag.“ „Dobrá,“ odpověděla Batšeba, „promluvím o tobě s králem.“ Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici. „Chci tě požádat o jednu maličkost,“ řekla. „snad mě neodmítneš.“ „Žádej, matko, tebe neodmítnu,“ odpověděl král. Tehdy řekla: „Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?“ „Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?“ odpověděl jí král Šalomoun. „To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji.“ A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem! Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům – Adoniáš zemře ještě dnes!“ Král Šalomoun pak poslal Benajáše, syna Jojadova, a ten ho popravil. Kněze Abiatara král vykázal do Anatotu. „Odejdi ke svým polím. Zasloužíš si smrt, ale dnes tě nenechám zemřít, protože jsi před mým otcem Davidem nosil Truhlu Panovníka Hospodina a snášel jsi všechna strádání mého otce.“ Tak Šalomoun Abiatarovi odebral Hospodinovo kněžství, aby se naplnilo slovo, které Hospodin v Šílu promluvil o domu Elího. Zpráva o tom se donesla i k Joábovi, který se také přiklonil k Adoniášovi (ačkoli k Abšalomovi se předtím nepřidal). Joáb proto utekl k Hospodinovu stánku a chytil se rohů oltáře. Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Joáb utekl k Hospodinovu stánku a že je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jojadova, se slovy: „Jdi ho zabít.“ Benajáš přišel k Hospodinovu stánku a řekl Joábovi: „Král nařizuje: Vyjdi ven!“ On ale odpověděl: „Ne. Raději umřu tady.“ Benajáš tedy vyřídil králi: „Joáb mi odpověděl tak a tak.“ Král na to prohlásil: „Udělej, jak řekl – zabij ho. Pak ho pohřbíš a sejmeš tak ze mě i z domu mého otce krev, kterou Joáb bezdůvodně prolil. Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než je sám, a zavraždil je mečem. Můj otec David přece o vraždě izraelského vojevůdce Abnera, syna Nerova, ani o vraždě judského vojevůdce Amasy, syna Jeterova, nevěděl. To krveprolití provždy padne na hlavu Joába a jeho potomků. Na Davida a jeho símě, na jeho dům i jeho trůn ať ale přijde Hospodinův pokoj až navěky.“ Benajáš, syn Jojadův, tedy šel a popravil ho. Potom ho pohřbili u něj doma na venkově. Král místo něj ustanovil vrchním velitelem Benajáše, syna Jojadova, a knězem namísto Abiatara ustanovil Sádoka. Potom král poslal pro Šimeiho a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a bydli v něm. Nebudeš ale odtud nikam odcházet. Buď si jist, že v den, kdy bys přece jen odešel a překročil potok Kidron, jistě zemřeš. Tvá krev pak padne na tvou hlavu.“ Šimei králi odpověděl: „Můj pán a král rozhodl dobře. Tvůj služebník udělá, jak jsi řekl.“ Šimei pak dlouho bydlel v Jeruzalémě. Po třech letech utekli dva Šimeiho otroci ke gatskému králi Achišovi, synu Maaky. Šimei dostal zprávu: „Víš, že tví otroci jsou v Gatu?“ A tak vstal, osedlal osla a vydal se do Gatu k Achišovi hledat své otroky. Když odcházel z Gatu, vedl si otroky s sebou. Když se Šalomoun dozvěděl, že Šimei odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil, dal si ho zavolat a řekl mu: „Nezapřísahal jsem tě při Hospodinu? Nevaroval jsem tě: ‚Buď si jist, že v den, kdy odejdeš a někam se vydáš, jistě zemřeš‘? Ještě jsi mi na to řekl: ‚Rozhodl jsi dobře. Poslechnu.‘ Proč jsi tedy nedodržel Hospodinovu přísahu ani můj příkaz?“ Král tehdy Šimeimu řekl: „Sám v srdci dobře víš, jak zle jsi mému otci Davidovi ublížil. Hospodin tvé zlo obrátil na tvou hlavu! Král Šalomoun ale bude požehnaný a trůn Davidův bude před Hospodinem pevný navěky.“ Potom král přikázal Benajášovi, synu Jojadovu, a ten šel a popravil ho. A tak vzal Šalomoun královskou vládu pevně do rukou.
1 Královská 2:13-46 Český studijní překlad (CSP)
Potom Adónijáš, syn Chagítin, přišel k Batšebě, matce Šalomounově. Zeptala se: Přicházíš v pokoji? Odpověděl: V pokoji. Nato pravil: Chtěl bych ti něco říct. Řekla: Mluv. Řekl: Ty víš, že mně připadlo kralování, na mě byla zaměřena přízeň celého Izraele, abych kraloval, ale pak se odvrátilo kralování a připadlo mému bratru, protože mu připadlo od Hospodina. O jednu věc tě nyní žádám. Neodmítni mě. Řekla mu: Mluv. Řekl: Promluv, prosím, s králem Šalomounem, neboť tebe neodmítne. Ať mi dá za ženu Abíšagu Šúnemitskou. Batšeba řekla: Dobře. Promluvím o tobě s králem. Potom šla Batšeba ke králi Šalomounovi, aby s ním mluvila o Adónijášovi. Král vstal a šel jí naproti, poklonil se jí a usedl na svůj trůn. Nechal nachystat trůn pro královu matku a ona usedla po jeho pravici. Řekla: O jednu malou věc tě žádám. Neodmítni mě. Král jí řekl: Žádej, má matko, neodmítnu tě. Řekla: Ať je dána Abíšag Šúnemitská za ženu tvému bratru Adónijášovi. Král Šalomoun své matce odpověděl: Proč žádáš Abíšagu Šúnemitskou pro Adónijáše? Žádej pro něj království! Vždyť on je můj bratr, starší nežli já. Pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina! Nato král Šalomoun přísahal při Hospodinu slovy: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže Adónijáš nevyslovil tuto věc ke své smrti. A nyní jakože živ je Hospodin, který mě určil a nechal mě usednout na trůn mého otce Davida a postavil mi dům, jak promluvil, Adónijáš dnes bude usmrcen. Pak poslal král Šalomoun Benajáše, syna Jójadova; ten proti němu zasáhl, takže Adonijáš zemřel. Knězi Ebjátarovi král řekl: Jdi do Anatótu, na svá pole, neboť jsi hoden smrti, ale dnes tě nedám usmrtit, protože jsi nosil truhlu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a byl jsi pokořován vším tím, čím byl pokořován můj otec. Šalomoun vyhnal Ebjátara, takže nebyl Hospodinovým knězem, aby se naplnilo Hospodinovo slovo, které promluvil o domu Élího v Šílu. Když se dostala ta zpráva k Jóabovi (Jóab se totiž postavil za Adónijáše, ačkoliv za Abšalóma se nepostavil), utekl Jóab do Hospodinova stanu a chytil se rohů oltáře. Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Jóab utekl do Hospodinova stanu a je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, se slovy: Jdi a zasáhni proti němu. Benajáš vešel do Hospodinova stanu a řekl mu: Toto praví král: Odejdi. Odpověděl: Ne. Ať zemřu zde. Benajáš přinesl králi zprávu: Takto promluvil Jóab, toto mi odpověděl. Král mu odpověděl: Učiň, jak řekl. Zasáhni proti němu a pohřbi ho. Tak odstraníš ode mě a z domu mého otce bezdůvodně prolitou krev, kterou prolil Jóab. Hospodin vrátí na jeho hlavu krev, kterou prolil, když zasáhl proti dvěma mužům spravedlivějším a lepším, nežli je on, a zabil je mečem, aniž by o tom můj otec David věděl -- totiž Abnéra, syna Nérova, velitele izraelské armády, a Amasu, syna Jeterova, velitele judské armády. Jejich krev ať se vrátí navěky na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva. Ale Davidovi, jeho potomstvu, jeho domu a jeho trůnu ať je navěky pokoj od Hospodina. Benajáš, syn Jójadův, šel, zasáhl proti němu a usmrtil ho. Pak byl pohřben ve svém domě v pustině. Na jeho místo ustanovil král nad armádou Benajáše, syna Jójadova, a kněze Sádoka král ustanovil namísto Ebjátara. Král dal zavolat Šimeího a řekl mu: Postav si v Jeruzalémě dům, pobývej tam a nikam odtud nevycházej. I stane se, že v den, kdy vyjdeš a přejdeš přes potok Kidrón, to věz, že jistě zemřeš a tvá krev bude na tvé hlavě. Šimeí králi řekl: Dobře jsi promluvil. Jak můj pán a král řekl, tak tvůj otrok učiní. Šimeí pak pobýval v Jeruzalémě po mnoho dní. I stalo se po třech letech, že Šimeímu utekli dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi Gatu. Šimeímu oznámili: Hle, tvoji otroci jsou v Gatu. Šimeí vstal, osedlal svého osla a vydal se do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Pak Šimeí přišel a přivedl z Gatu své otroky. Šalomounovi bylo oznámeno, že Šimeí šel z Jeruzaléma do Gatu a vrátil se. Král dal zavolat Šimeího a řekl mu: Což jsem tě nezapřísahal při Hospodinu a nevaroval tě slovy: V den, kdy vyjdeš a půjdeš někam, to věz, že jistě zemřeš? Odpověděl jsi mi: Dobře jsi promluvil, uposlechnu. Proč jsi nedbal na přísahu Hospodinu a na příkaz, který jsem ti dal? Král dále Šimeímu řekl: Ty znáš a svědomí ti dosvědčuje všechno zlo, které jsi spáchal vůči mému otci Davidovi. Hospodin obrátil tvé zlo na tvou hlavu. Ale král Šalomoun bude požehnaný a trůn Davidův bude pevně stát před Hospodinem navěky. Král vydal příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, ten šel a zasáhl proti němu, takže zemřel. Tak se království v Šalomounově ruce upevnilo.