Píseň 5:6-16

Já svému milému otevřela, můj milý však náhle zmizel. Skoro jsem život vypustila, že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval. Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb. Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná. Čím je tvůj milý nad jiné, ženo mnoha krás? Čím je tvůj milý nad jiné, že tak zapřísaháš nás? Můj milý, jiskrný a růžolící, znát je mezi statisíci. Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří. Oči jeho nad vodními proudy holoubata v mléce umytá nad hojnou vodou sedí. Jeho líce záhon balzámový osetý kořením, co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou. Ruce má jak válce zlaté osázené topazem. Jeho břicho vykládané slonovinou pokryto je safíry. Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. Zjevem se Libanonu podobá, ušlechtilý jako ty cedry. Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma.