Římanům 9:6-33

Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael, ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž "v Izákovi bude tobě povoláno símě." To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení. Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: "V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna." A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka; ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení, ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. Jak je napsáno: "Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl." Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo praví faraonovi: "Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi." A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. Řekneš mi tedy: "Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?" Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? Jak praví u Ozeáše: "Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou," "a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého." Izaiáš však volá nad Izraelem: "Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn, neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi." A jak to Izaiáš předpověděl: "Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni." Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu, jak je napsáno: "Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben."