Marek 14:32-72

I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: “Posaďte se zde, než se pomodlím.” A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat. Říká jim: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!” Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, jeli to možné, tato hodina minula. Říkal: “Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.” A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: “Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.” A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu. A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli. A přichází po třetí a říká jim: “Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.” A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: “Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!” Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: “Rabbi!” A vroucně ho políbil. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Ježíš jim na to řekl: “Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma.” A všichni ho opustili a utekli. Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho. On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý. Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně. Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali. Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná. Někteří povstali a křivě proti němu svědčili: “My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.” A ani tak jejich svědectví nebylo shodné. I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?” On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: “Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?” Ježíš řekl: “Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.” Velekněz roztrhl svá roucha a říká: “Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?” Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: “Zaprorokuj!” A biřici ho zasypali ranami. A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: “I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.” On však zapřel: “Nevím ani nerozumím, co říkáš.” A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal]. A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: “Tento je z nich.” On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: “Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.” On se pak začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.” A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: “Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,” a začal plakat.