Marek 11:1-25

A když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: “Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte. A jestliže vám někdo řekne: "Co to děláte?" řekněte: "Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle."” Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je. A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: “Co to děláte, že odvazujete to oslátko?” Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali. A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil. A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích. Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: “Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!” A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie. Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad. A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období fíků. I řekl mu: “Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!” A jeho učedníci to slyšeli. A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů. A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží. Učil a říkal jim: “Což není napsáno: "Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy"? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.” Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen. Když nastal večer, vycházeli ven z města. A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl mu: “Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.” Ježíš jim na to řekl: “Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: "Zvedni se a vrhni se do moře" a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máteli proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.”