Marek 10:17-31

A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: “Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?” Ježíš mu řekl: “Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh. Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, [nepodvedl]; cti svého otce a matku.” On mu řekl: “Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.” Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: “Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.” On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: “Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.” Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl: “Děti, jak nesnadné je [pro ty, kteří spoléhají na majetek,] vejít do Božího království. Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.” Oni byli velice ohromeni a říkali si mezi sebou: “A kdo může být zachráněn?” Ježíš na ně pohleděl a řekl: “U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.” Petr mu začal říkat: “Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.” Ježíš říkal: “Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první.”