Matouš 26:1-75

I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: “Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.” Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. Říkali však: “Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.” Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu. Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: “K čemu tato ztráta? Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.” Ježíš to poznal a řekl jim: “Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.” Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím a řekl: “Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?” A oni mu odvážili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal. Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: “Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?” On pak řekl: “Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: "Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka."” A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky]. A když jedli, řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.” Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: “Jsem to snad já, Pane?” On odpověděl: “Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!” Juda, který ho zrazoval, na to řekl: “Jsem to snad já, Rabbi?” [Ježíš] mu odpověděl: “Tys to řekl.” Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: “Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.” Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: “Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.” A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: “Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: "Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí." Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.” Na to mu Petr řekl: “Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!” Ježíš mu řekl: “Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.” Petr mu řekl: “I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.” Podobně mluvili i ostatní učedníci. Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: “Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.” Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. Pak jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.” A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: “Můj Otče, jeli to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.” Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: “To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.” Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: “Můj Otče, neníli možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musímli ho vypít, staň se tvá vůle.” Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu. Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: “Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.” Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení: “Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.” A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: “Buď zdráv, Rabbi,” a vroucně ho políbil. Ježíš mu řekl: “Příteli, proč jsi přišel?” Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: “Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?” V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.” A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. Velekněží, [starší] a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva [křiví svědkové] a řekli: “Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.” Tu velekněz povstal a řekl mu: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?” Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: “Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!” Ježíš mu říká: “Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.” Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: “Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co si o tom myslíte?” Oni odpověděli: “Je hoden smrti.” Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili a říkali: “Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?” Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: “Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!” Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: “Nevím, o čem mluvíš.” A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: “[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.” A on opět zapřel s přísahou: “Neznám toho člověka.” Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: “Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!” Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka!” A hned nato zakokrhal kohout. Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš." I vyšel ven a hořce se rozplakal.