I řekl mu: "Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?" A on oněměl. Tehdy řekl král služebníkům: "Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů." Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.”
Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo. A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť nebereš ohled na postavení člověka. Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár. Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?” Odpověděli mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.
V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: “Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka." U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela ta žena. Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.” Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: "Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.”