Matouš 12:1-21

V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy a jíst. Když [je] uviděli farizeové, řekli mu: “Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí.” On jim však řekl: “Nečetli jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do Božího domu a jak snědli chleby předložení, které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží? Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny? Pravím vám, že zde je někdo větší než chrám. Kdybyste věděli, co znamená: "Milosrdenství chci, a ne oběť", neodsoudili byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem soboty.” A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy. A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. I otázali se ho: “Je dovoleno v sobotu uzdravovat?” To proto, aby jej obžalovali. On jim řekl: “Kdyby měl někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl? Oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.” Potom tomu člověku řekl: “Natáhni svou ruku.” Natáhl ji, a byla zase v pořádku a zdravá jako ta druhá. Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili. Ježíš to věděl a odešel odtamtud. A následovaly jej velké zástupy a on je všechny uzdravil; a přísně jim domluvil, aby nerozšiřovali pověst o něm. To proto, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: "Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha a ohlásí soud národům. Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství. A v jeho jméno budou národy skládat naději."