Napadla je myšlenka, kdo že je z nich největší. Protože Ježíš znal uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: “Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.”
Jan na to řekl: “Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.” Ježíš mu řekl: “Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.”
Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že se pevně rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?” Obrátil se a pokáral je. [Řekl: “Nevíte, jakého jste ducha.”] A šli do jiné vesnice.
Když šli cestou, kdosi mu řekl: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.” A Ježíš mu řekl: “Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.” Jinému řekl: “Následuj mne!” On řekl: “[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.” Řekl mu: “Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.” Také jiný řekl: “Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.” Ježíš mu řekl: “Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.”