I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou, která byla těhotná. Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné.
V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem. A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach. Anděl jim řekl: “Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.” A náhlese s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.”
A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat: “Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.” Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.
Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.
A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, jak je napsáno v Pánově zákoně: "Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, bude nazván svatý Pánu", a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, "párek hrdliček nebo dvě holoubata".
A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm. Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Ten přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona, on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl: “Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji, neboť mé oči spatřily tvou záchranu, kterou jsi připravil před tváří všech lidí, světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.” Jeho otec a matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno -- i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.”
A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku; s mužem žila sedm let od svého panenství a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí. A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla s ním.
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
