Jan 4:1-42

Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že on získává a křtí více učedníků než Jan -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -- opustil Judsko a odešel [opět] do Galileje. Musel však projít Samařskem. Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil u toho pramene. Bylo kolem poledne. Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: “Dej mi napít.” Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. Samařská žena mu řekla: “Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?” Židé totiž se Samařany nic společného neužívají. Ježíš jí odpověděl: “Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: "Dej mi napít", požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.” [Žena] mu řekla: “Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?” Ježíš jí odpověděl: “Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.” Ta žena mu řekla: “Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.” [Ježíš] jí řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.” Žena mu odpověděla: “Nemám muže.” Ježíš jí řekl: “Dobře jsi řekla: "Nemám muže." Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.” Žena mu řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok. Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.” Ježíš jí řekl: “Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.” Žena mu řekla: “Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.” Ježíš jí řekl: “Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.” Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: "Nač se ptáš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: “Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?” Vyšli z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: “Rabbi, najez se.” On jim však řekl: “Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.” Učedníci se mezi sebou ptali: “Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?” Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. Což neříkáte: "Ještě čtyři měsíce a přijde žeň"? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.” Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: “Řekl mi vše, co jsem udělala.” Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. Té ženě pak říkali: “Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, [Kristus].”