Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu poslaly vzkaz: “Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.” Když to Ježíš uslyšel, řekl: “Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.” Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. Až potom řekl učedníkům: “Pojďme opět do Judska.” Učedníci mu řekli: “Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?” Ježíš odpověděl: “Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.” To pověděl a potom jim řekl: “Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.” Učedníci mu řekli: “Pane, spíli, bude v pořádku.” Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: “Lazar zemřel. A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.” Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: “Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!”
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. Marta Ježíšovi řekla: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.” Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.” Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?” Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.”
Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: “Učitel je tu a volá tě.” Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.” Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojď a podívej se!” Ježíš zaplakal. Židé říkali: “Hle, jak ho měl rád.” Někteří z nich však řekli: “Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
Aplikace Bible
Aplikace Bible pro děti
